„Dnešní (důchodový) systém byl nastaven před více než sto lety, kdy se doba, kdy byl jedinec v důchodu, počítala na roky. Dnes je to dvacet i více let a není možné systém průběžnému modelu udržet. Fakticky prostě ubývá těch ekonomicky aktivních, kteří mohou na penze stávajícím důchodcům přispívat,“ tvrdí se na webu Ministerstva práce a sociálních věcí. Řešením je podle Ministarstva zejména zavedení kapitálového pilíře, čímž se vylepší příjmy do systému. Co ale takhle vyspravit nezalátané díry na příjmové straně – těch, kterých si nikdo nevšímá?
Byli jste někdy ve večerce, kterou provozuje vietnamský obchodník? Tak kupříkladu u nás v ulici jich je několik. Ve všech to funguje stejně. Vietnamci jsou pracovití, úslužní (byť česky umí spíš jejich děti než oni sami). Na rozdíl od Teska přidají zdarma igelitku, někdy pomůžou zboží do tašky naskládat. V závěrečné fázi nákupu by ovšem mělo přijít takzvané „namarkování“ zboží. To se ale nekoná. Prodavačka místo toho použije kasu jako trochu větší kalkulačku ze zelenými čísly (je na ně zřejmě líp vidět než na černobílý displej), ztopí peníze a tím to končí. Účtenku nevystaví, ať už si o ní řeknete nebo ne. Proč by taky. Evidence zboží a nákupů je zbytečná.
Že by oni ty peníze nedanili? Ale ano, pročpak by je nedanili. Malá část se zdaní jako příjem obchodu. Zbytek putuje hned do vedlejšího podniku. To je taky velmi zajímavé místo. Představte si kasino či hernu, které léta funguje – a to aniž by dovnitř kdy někdo vešel, aniž by mělo „doupě hazardních hráčů“ jediného reálného zákazníka z masa a kostí. Za popsaných okolností existuje jediné rozumné vysvětlení, proč držet podobnou provozovnu. Nezdaněné peníze odjinud (např. večerek) se vykážou jako fiktivní příjem od hazarních hráčů. Z těchto peněz jde část do nějakých „neziskových aktivit“ (které třeba staví podnikatelům za domem tenisová hřiště) a tím se zlegalizují. A to bez zbytečného danění.
Od letošního ledna se ovšem situace „mírně“ změnila. Hazard je totiž nově zdaněn dvaceti procenty z rozdílu mezi vsazenými částkami a vyplacenými výhrami. A vida, kasino vedle večerky zavřelo! Na rozdíl od něho ovšem večerka dál používá kasu jako kalkulačku z doby, kdy se ještě používaly romantické digitrony. Což svědčí o tom, že vážení podnikatelé svojí zoufalou situaci nevzdávají a přišli na jiný způsob, jak peníze ulít mimo daňovový – a tím i důchodový – systém.
Je ovšem pravda, že Vietnamci vloni zaplatili 668 milionů korun na daních. Na přelomu let 2010 a 2011 tu přitom žilo 60 289 vietnamců. To by bylo přes 900 korun měsíčně v průměru na jednoho vietnamce (otázka je, kolik jich je ekonomicky aktivních). Není to ale nějak málo?
Ovšem, nic proti integraci cizinců v ČR. Naopak, je jich potřeba víc, ekonomika západních zemí se bez přistěhovalců z východu už neobejde. U nás zrovna kulturní integrace vietnamců funguje výborně. Další generace umí perfektně česky, zůstávají tu celé rodiny, vznikají dobré vztahy s místními. Ekonomická integrace, to je ovšem něco docela jiného, téma o kterém se moc nemluví a které má na téma reformy důchodového systému zásadní vliv.