Ekonomové vytýkají ČNB hlavně neschopnost komunikace s veřejností

Nízká inflace, stabilní kurs koruny a odbourání vnější nerovnováhy jsou podle ČTK oslovených analytiků největšími úspěchy České národní banky v letošním roce. I přesto ale někteří ekonomové poukazují na to, že snižování úrokových sazeb mohlo být rychlejší. Za největší nedostatek však shodně označují přetrvávající nedostatky v komunikaci s veřejností a neschopnost dostatečně vysvětlit své kroky.

"Snižování úrokových sazeb v tomto roce bezpochyby přispělo k vytvoření podmínek pro překonání ekonomické recese," uvedl Pavel Sobíšek z Bank Austria Creditanstalt, podle něhož již nelze na rozdíl od loňského roku zpochybňovat, že ČNB byla málo radikální.

Jiný názor má Martin Čihák z Komerční banky, který sice považuje současné nastavení za přiměřené vzhledem k očekávanému zrychlení inflace, ale problém vidí v pomalém tempu snižování sazeb na tuto úroveň. "ČNB byla nadměrně opatrná a postupovala při snižování sazeb v příliš malých krocích," míní.

Podle Petra Sedláře ze společnosti BBG stála spíše v roli pasivního subjektu, který svými pohyby sledoval vývoj inflace. "ČNB spíše reagovala na vývoj ekonomiky, než že by tento vývoj řídila," konstatoval. letos snížila čtrnáctidenní repo sazbu jedenáctkrát, a to z 9,5 na 5,25 procenta. Dolů se posunul a zároveň zúžil i rámec pro pohyb repo sazby daný diskontní a lombardní sazbou. Diskontní sazba klesla ve třech krocích ze 7,5 na pět procent, lombardní z 12,5 na 7,5 procent. Letošnímu podstřelení inflačního cíle, který si stanovila v podobě čisté inflace mezi čtyřmi až pěti procenty, nemohlo být podle analytiků zabráněno, protože bylo dáno hlavně faktory mimo dosah (ceny ropy a potravin). "Nicméně stejný podíl měla utlumená domácí poptávka spojená s recesí ekonomiky, k níž přispěla i politika ČNB," dodal Čihák. "Za hlavní problém na straně považuji to, že roli vnějších vlivů nedokázala jasně kvantifikovat a srozumitelně ji vysvětlit veřejnosti," podotkl. Možné je podle analytiků i nesplnění cíle čisté v příštím roce, nicméně již ne v takové míře jako letos. "Rozdíl v řádu desetin procenta by neměl být důvodem ke vnímání politiky centrální banky jako nedůvěryhodné," uvedl Sobíšek. "Nestrefení třetího cíle v řadě by pro bylo velmi nepříjemné a vyžadovalo by z její strany velkou vysvětlovací kampaň pro veřejnost," domnívá se však Čihák. Pro rok 2000 si ČNB vytkla čistou inflaci mezi 3,5 až 5,5 procenta.

"Bylo by chybou chtít cíle dosáhnout za každou cenu. Dlouhodobě bude muset inflační tlaky tlumit a pokud inflaci nechá vzrůst příliš, zaplatí ekonomika cenu za snížení inflace dvakrát," upozornil Martin Hlušek z Erste Bank Sparkassen.

Hranice intervalu inflačního cíle pro rok 2001 by podle ekonomů měla centrální banka, podle dřívějšího oznámení v dubnu roku 2000, stanovit jen o něco níže nebo na stejné úrovni, jak je tomu pro příští rok. "Pokud vycházím z dnešní situace, očekával bych snížení cíle čisté o půl procentního bodu na tři až pět procent," řekl Sobíšek. Ke změně stanovení cíle z čisté inflace na celý koš spotřebitelských cen se tentokrát ještě asi neodhodlá, dodal.

Po odhlédnutí od neplnění inflačního cíle, což však analytici dokáží omluvit, vidí nedostatky hlavně v její komunikační strategii. "Centrální banka by měla mnohem lépe zdůvodňovat jednak své cíle, jednak svá rozhodnutí a měla by se intenzivněji snažit přesvědčit širší veřejnost, že inflační cíl centrální banky je směrodatný pro mzdová vyjednávání a pro tvorbu inflačních očekávání obecně," uvedl Čihák.

Hlušek pak za velký problém považuje nekonzistenci prohlášení členů bankovní rady a kroků ČNB. Za úspěch označil první z říjnových intervencí proti koruně. Nicméně později se objevily komentáře, které ukazovaly na to, že je se silnou korunou smířena. "To je konkrétní příklad nekonzistence," uzavřel Hlušek.

Zdroj: ČTK