Investiční výhled pro 2. kvartál

Nevyhnutelný zřejmě bude eventuální návrat centrálních bank k jejich jedinému politickému nástroji - tištění peněz. Ve druhém kvartále k němu ale asi nedojde. Pokud se ale podíváme o kousek dál, pak vidíme vršení jedné chyby na druhou. Zejména pak v řešení problému solventnosti a rostoucího sociálního a geopolitického tření, které může vést k výbušnému výsledku. V přímém v souladu s tím, jak dlouho jsme popírali základní podstatu naší dluhem živené situace.

Tyto kroky k zavedení rovnováhy považujeme za extrémně důležité. To, že japonská centrální banka představila svůj inflační cíl, mohlo být největší měnovou změnou nejen v prvním kvartálu, ale také v celém roce 2012. Je to totiž poprvé za 30 let, kdy je Japonsko ochotné přijmout inflaci. Pokud budou Japonci úspěšní a inflace poroste, mohlo by to znamenat konec silného jenu. A současně by to bylo dobrou zprávou pro index Nikkei a celkový světový růst.

Příhoda o americkém růstu je druhou částí toho samého příběhu - pokud se Ben Bernanke mýlí, což je podle historických a ekonomických ukazatelů velmi pravděpodobné, ve svých premisách, že míra nezaměstnanosti je cyklický a ne strukturální problém, pak Fed bude potřebovat zvýšit sazby raději dříve než později. Všechny empirické důkazy, na které jsme se podívali, jasně ukazují, že nezaměstnanost je problém strukturální. Spojené státy prostě nemají dostatek schopných lidí, kteří by uspěli na pracovním trhu. To je patrné zejména při pohledu na extrémní nárůst studentských půjček, které jsou určené pro rekvalifikaci pracovníků, jenž nenajdou uplatnění ani při relativně pomalém uzdravení trhu.

V krátkodobém a střednědobém horizontu díky pokusu o nastolení rovnováhy dojde u jednotlivých tříd aktiv zhruba k tomuto scénáři: Pro více informací o investičním výhledu klikněte zde.

Komodity - u cenných kovů v tomto kvartále lze čekat propad ve stejné míře, kterou trh předpovídá návratu politiky centrálních bank k normálu. Býčí trh na zlatě je ale ještě daleko od svého konce. Příběh komodit bude pestrý a jejich chování nebude připomínat ostatní “třídy aktiv”. Z geopolitických důvodů se ropa udrží drahá nebo vystřelí ještě vzhůru. Poslední kroky Číny se výrazně projeví v cenách průmyslových kovů. Hrozí prudký růst cen obilovin.

Akcie - příliš diskontovaly dobré zprávy a neodráží ani poklesy budoucích zisků firem ani klesající zásobu likvidity od centrálních bank. A to ani nezmiňujeme zeď úspor, která se podle zákona sama spustí hned po amerických volbách. Ve druhém kvartále se na trh vrátí volatilita s tím, jak jsou stimuly vyčerpány. Bezpečnejší a dividendové akcie budou překonávat trh. Na Evropě nás nejvíce znepokojuje, že v cenách není dostatečně započítané zbytkové riziko.

Měny - Síla amerického dolaru se navrátí společně s tím, jak se očekávání normalizace politiky centrálních bank znovu ukáží jako lichá. Stále se nám líbí švedská koruna jako bezpečný přístav. Z hlavních měn je naší nejméně oblíbenou měnou australský dolar, který je v největším ohrožení kvůli svému aktuálnímu ohodnocení a zpomalení v Číně. Stejně tak může dojít dech čínskému jüanu s tím, jak se mění obchodní bilance země a snižuje se příliv kapitálu. Japonský jen má ještě prostor k dalšímu poklesu než se stabilizuje. Do jeho současné ceny se promítá zejména celkový výhled stejně jako míra inflace. Chceme vidět, zda pár USD/JPY vystřelí po oznámeném cílování inflace. U rozvíjejících se trhů zůstáváme velmi skeptičtí i kvůli masivním carry trades v prvním kvartále.

Úrokové sazby – Myslíme si, že ještě může dojít k dalšímu zhoršení politického vedení. Tento kvartál normalizoval “nekonvenční opatření”, a proto se nacházíme ve zdánlivě normálnějším prostředí. Současné úroky u 10letých amerických dluhopisů se pohybují ve stanoveném rozmezí 1,5 – 4,0 procenta. Pro další kvartál očekáváme riziko, že se tyto dluhopisy budou obchodovat s úrokem 3 - 3,25 procenta předtím, než se ekonomický cyklus opět otočí. Evropské a americké úrokové sazby se už dlouho pohybují na velmi nízkých úrovních. A to už od počátku 80tých let minulého století. V současnosti navíc nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Svět jen těžko dokáže ustálit svůj dluh na dvou procentech. Nepotřebuje a možná ani nechce aby se dostal na dlouhodobé úrovně okolo 4-5 procent. Svět je v dluhové pasti. Potřebujeme ekonomický růst a nízké úrokové sazby. Možná dosáhneme jednoho, těžko ale druhého.