Vyřešily řecké volby problémy eurozóny? Ale kdeže!

Po nědělních parlamentních volbách v Řecku by se mohlo zdát, že krize eurozóny je zažehnána. Alespoň načas. Vítězstvím proevropsky laděné strany Nová demokracie spadl mnoha evropským politikům kámen ze srdce. I nevýrazný příslib pokračování reforem zněl jako rajská hudba mezi výkřiky o pomoc ze strany Španělska nebo Kypru. Jen několik hodin po zveřejnění výsledků však začaly z vítězné strany padat konkrétní návrhy na změkčení úsporných opatření, se kterými jsou i tak Řekové měsíce pozadu. Ať už k němu nakonec dojde či ne, v eurozóně se zrodily mnohem větší problémy.

Optimismus převážil pouze na několik hodin

Nejlepším indikátorem nálady mezi investory se na počátku týdne stal jako obvykle trh. V úvodu obchodování vystřelilo euro či akciové indexy po zprávách z Řecka prudce vzhůru. Jakmile se však první pokyny zrealizovaly, trh zamířil postupně na jih a většina evropských akciových indexů zakončila den lehce v mínusu. Euro si na páru s dolarem část zisků podrželo, nicméně stále zůstalo v blízkosti ročních minim. Žádné haló, které doprovázelo události podobného významu v uplynulých letech, se nekonalo.

Význam problémů Řecka zastiňuje Španělsko

Řecko leží z pohledu investorů na jipce, a to že zatím nebylo převezeno na patologii, již příliš nadšení nevzbuzuje. Problémy se totiž kupí a v koutku duše již mnoho investorů s jeho skonem v eurozóně počítá. Problémy Španělska jsou však stále relativně čerstvé a jejich potenciál strčí Řecko hravě do kapsy. Jedná se o čtvrtou největší ekonomiku eurozóny s podílem 12 % na HDP tohoto bloku. Díra v bankovním sektoru se dnes nejčastěji odhaduje na 100 miliard euro a podíl špatných dluhů v bankách rychle roste – podle posledních statistik z dubna až na 8,7 %, obrovské dluhové problémy hlásí španělské regiony a čerstvá data z ekonomiky napovídají rychlému poklesu výkonu. Vzhledem k letošním dluhovým limitům se Španělsko bez zásahů zvenčí dostalo do neřešitelné situace.

Investoři jsou z aktuálního vývoje v této zemi silně znepokojeni, což nejlépe dokládá dluhopisový trh. Požadované výnosy desetiletých dluhopisů vzrostly v pondělí nezávisle na „pozitivním“ výsledku řeckých voleb až na rekordních 7,2 %. Přičemž hranice sedmi procent se považuje za pád do propasti. Prudce vzrůhu zamířily také výnosy krátkodobějších dluhopisů, které jsou v současnosti oblíbenějším nástrojem španělské vlády vzhledem k nižším úrokům. Nikdo se do jejich nákupů nehrne ani z důvodu velmi pravděpodobné nadřazenosti budoucí mezinárodní pomoci ve splátkovém kalendáři Španělska nad „obyčejnými“ dluhy nasekanými v minulosti. Španělsko je tak k pomoci přímo odsouzeno.

Eurozóna na Španělsko nestačí

V posledních týdnech se urgentně hledají zdroje na španělskou záchranu a eurozóna dává nepokrytě najevo, že bankovní krize v zemi dominující Iberskému poloostrovu je nad její současné možnosti. Ty skončily pomocí „trpasličím“ Řecku, Portugalsku, Irsku a velmi brzy také Kypru. Problém se tak rychle přesouvá na globální scénu s prosíkem měnícím se až v hrozby z hromobití, které by v případě pádu Španělska zasáhlo globální ekonomiku.

Jánošík naruby

Pozornost je upřena hlavně na Mezinárodní měnový fond, do kterého by mohly přispět kromě USA také rozvojové země jako Čína nebo Indie (ponechme v současnosti bizardnost solidarity chudých s bohatými stranou). Ty však pravděpodobně k pomoci přistoupí pouze v případě, že eurozóna udělá další kroky všetně navýšení současného eurovalu a schválení nového Evropského stabilizačního mechanismu, kde zatím chybí jednoznačný konsenzus.

Roste také tlak na zavedení společných evropských dluhopisů. Silný odpor Německa donutil jejich zastánce aktuálně smlouvat alespoň o společné pokladniční poukázky (krátkodobé dluhopisy) do jednoho roku, zatím taktéž bezúspěšně. Za svými slovy si také stále stojí Evropská centrální banka, která se přes stupňující nervozitu nákupu dluhopisů zemí postižených dluhovou krizí aktuálně neúčastní. Vyvíjí tak tlak na evropské vlády k přijetí politických opatření vedoucí k fiskální unii v eurozóně a společnému evropskému záchrannému mechanismu. K tak zásadní změně by však nemusely stačit ani celé roky.

Není kouře bez ohně

Řetězová reakce krachů v eurozóně by skutečně vyvolala globální hospodářskou krizi, s velkou pravděpodobností větší, než které jsme byli svědky v minulých letech. Nestává se však pomoc pomalu jedem, který jen prodlužuje agónii a zhoršuje nevyhnutelné následky? Evropští politici se snaží vyvolat dojem, že současná situace je něco jako přírodní katastrofa, která se nedala očekávat. A jakmile příjde pomoc, opět si budeme užívat slunečních dní. Zkoumání příčin není na pořadu dne a neustále se hasí požár bez toho, aniž by zmizel jeho zdroj – společná měnová politika diametrálně odlišných ekonomik. Dá se tak zpomalit jeho šíření, ale nakonec dojde voda. Bohužel to může trvat ještě hodně dlouho.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.