Velký boom zažili obchodníci na finančních trzích v závěru minulého týdne. Nevídaným tempem rostly akciové i komoditní trhy. Posilovala společná evropská měna a česká koruna také nepřišla zkrátka. Pokles rizikové averze způsobily zprávy ze summitu Evropské unie v Bruselu, jehož hlavním účelem bylo řešit současnou krizi eurozóny. A trhy se opět nechaly přelstít, jako se to už stalo téměř pravidlem. Za poslední dva roky už proběhlo osmnáct summitů, a přestože ten devatenáctý byl nadprůměrné úspěšný, i když k tomu stačilo opravdu málo, eurozóna stále zachráněna není.
Nízká očekávání boomu pomohla
Očekávání byla velmi nízká a to byl jeden z důležitých faktorů pátečního pozitivního vývoje. Vždyť německá kancléřka Merkelová dala již předem jednoznačně najevo svůj odmítavý postoj ke společným dluhopisům, které skrývají nejlepší potenciál z vládních zdrojů v boji s dluhovou krizí. Velmi vlažný vztah byl také k bankovní unii. Kromě o pomoc volajícího jihu Evropy se do podřízení nadnárodní bankovní regulace nikomu příliš nechtělo.
Řecký premiér a ministr financí oznámili, že kvůli zdravotním problémům na summit nedorazí a diskuze okolo dalšího vývoje v Řecku tak byly již předem odloženy. Aby toho nebylo dost, byly také cítit narůstající rozbroje mezi severním a jižním křídlem eurozóny. Finsko začalo opět požadovat hmotné záruky v případě, že bankovnímu sektoru postižených států bude poskytnuta pomoc prostřednictvím dočasného záchranného fondu eurozóny - eurovalu (EFSF).
Nebylo těžké překonat očekávání
V závěru prvního jednacího dne představili lídři EU dohodu, podle níž bude současný i budoucí euroval moci přímo rekapitalizovat banky v problémových zemích. Mělo by to pomoci především ve Španělsku, Itálii a Irsku. Půjčky na rekapitalizaci bank by neměly být vázány na dodatečné úsporná opatření a neměly by ani být nadřízené ostatnímu dluhu. Předpokladem pro tuto novou funkcionalitu eurovalu je však společný bankovní dohled, o jehož vytvoření však detaily stále chybí.
Evropská unie se zároveň dohodla na podpoře ekonomického růstu, na který vydá 120 miliard euro. Toto opatření má být součástí takzvaného prorůstového paktu, na jehož zavedení před summitem nejvíce tlačil francouzský prezident Hollande. Jako celek však nakonec schválen nebyl. Podle některých zpráv dělalo největší problémy Itálie a Španělsko, které nechtěly přijímat polovičatá opatření a sázely na kartu „hop nebo trop“. Tento postup se jim však nakonec vyplatil, když přinutili platit ostatní.
Heslo Evropy do dalších let: PŘEROZDĚLOVÁNÍ
Evropa se očividně stále soustředí na řešení akutních problémů. Nelze se tomu divit, nicméně k dlouhodobé prosperitě Evropské unie současná opatření nevedou. Záchrana bank prostřednictvím peněz daňových poplatníků (ať už německých či slovenských nebo našich) je principiálně velký morální hazard, který bankovní sektor staví na úroveň nedotknutelného božstva. A kterému se tak bude muset pomáhat stále dokola.
Evropa zároveň bazíruje na maličkostech. Jako například nezapočítání pomoci bankovnímu sektoru do úrovně státního dluhu dané země. Přestože se de facto jednat o dluh dané země jednat bude. „Prorůstový“ balíček ve výši 120 miliard také znamená plivnutí do moře, navíc když zdroje pocházejí z vysokých evropských daní, které dusí soukromý sektor. A státní úředník v umístění kapitálu nemůže s trhem nikdy obstát. Ve stylu: „Jednomu vezmeme a druhému dáme“, se Evropa dopředu neposune. Finanční trhy tak po opadnutí nadšení naberou pravděpodobně jižní směr. Pokud se tedy opět nebudou tisknout peníze.
Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.