Proč Air Bank nechce „ukazovat pozadí“? Důvodem není etika

     V nedávné době se na internetu hodně propírala „aféra“ odvolání Rostislava Kocmana, tiskového mluvčího Air Bank. Pro nezasvěcené: šlo o to, že Kocman na své (soukromé) facebookové stránce uveřejnil fotku pozadí své kolegyně (sklánějící se nad stolem v kanceláři) a připsal, že se „nemůže soustředit na práci“. Následovalo „odejití“ z banky. Diskutovalo se pak o úloze tiskového mluvčího, jenž má tuto úlohu zastávat čtyřiadvacet hodin denně, o správném a nesprávném používání soukromých facebookových profilů zaměstnanci různých firem a komunikační strategii banky, která je méně formální a více otevřená, než je obvyklé. Případně o společenské přijatelnosti uveřejňování obrázků pozadí kolegyň či rovnou slušnosti. Jenže o to všechno tady ve skutečnosti vůbec nejde. Stačí se na situaci podívat okem byznysu.

     Air Bank se pokouší vrazit klín do současného tržního koláče. Aby se jí to podařilo, musela si přesně definovat na kterou část koláče (co nejméně obsazenou) míří. Musela tedy přesně definovat svojí cílovou skupinu. Takové definice dnes přitom zdaleka nevycházejí jen z věkového rozmezí, dosaženého vzdělání a výše příjmů. U plánů různých projektů je stále více znát důraz na definici psychiky cílové skupiny, na způsob jakým uvažuje, na jakousi „mikromentalitu“. Jakmile je pak definována taková „cílovka“, určí se odlišující vlastnosti produktu či služeb, které se s ní maximálně prolínají stejně tak jako způsob komunikace, marketingu a propagace a všechno ostatní. Když to řeknu ještě jinak: cílem není být slušný, cílem je chovat se tak, aby úzce definovaná cílová skupina nakupovala služby – a tedy v konečném důsledku dosáhnout zisku. Je-li výsledkem slušnost, dobrá. Je-li výsledkem něco jiného – bude to jinak.

     Řeknu to ještě jinak: proč existují seriózní média, když bulvár mnohdy vydělává víc? Odpovědí rozhodně není to, že existují seriózní novináři, to totiž není příčina ale důsledek. Důsledek toho, že existuje cílová skupina požadující seriózní informace, kterou se rozhodli investoři uspokojit. A jako nástroj k dosažení zisků od této cílovky použili seriózní novináře. Občas se mě někdo mimo média zeptá, zda-li se ten či onen investigativní novinář skutečně pídí za pravdou a nebo je jen „senzacechtivý“. Odpověď je taková, že je to úplně jedno. Z hlediska byznysu je investigativní novinář jen kolečkem ve stroji na vydělávání peněz. Zvyšuje ostatně čtenost i pověst média, staví jeho „moc“ na novou úroveň. Zapadají-li jeho zoubky do celkové koncepce a požadovaného výstupu, dobrá. Začnou-li lidé požadovat něco jiného, nashledanou. Takový je svět byznysu a bylo by naivní namlouvat si něco jiného...