Tak jako je pro vnitřní zařízení sauny ideální africká vrba, pro roubené stavby zase finská borovice a pro dřevěná okna třeba indonéské meranti, hledá si i obor podlah to nejvhodnější. Už to není pouze doména běžných tuzemských jehličnatých a listnatých dřevin; dnes jim konkurují i dřeva ovocných stromů (kromě třešně i jabloň nebo hrušeň) a s nimi neustále se rozšiřující řada méně známých, povětšinou afrických, asijských a jihoamerických dřevin. Některé se dále upravují horkou párou, která jejich dezén i specifické vlastnosti ještě zvýrazní.
Za perspektivní je pokládán hlavně bambus, mimo jiné i proto, že je díky svému neobyčejně rychlému růstu snadno obnovitelnou surovinou. Není to ovšem dřevina, ale travina, přesněji její zdřevnatělý a do rozměrů kmene dorůstající stonek. Bambusová podlaha má zajímavý dekor, je dostatečně tvrdá a odolná vůči klimatickým vlivům. Svými rozměry (délka kolem 900 mm, šířka až 90 mm, tloušťka 10-15 mm) i technologií výroby (plátky bambusového kmene se za vysokého tlaku lisují do několika vrstev) představují podlahové dílce z bambusu vlastně jakýsi přechod mezi masivní parketou a vrstvenou podlahou.