Nejsou tolik vzdáleny doby, kdy si okno nedělalo žádné ambice ani z estetického hlediska, natož aby si výrobci lámali hlavu s tím, jak vylepšit jeho technickou úroveň a izolační vlastnosti.
Rozměrově značně omezená typová produkce, s převahou obligátních trojdílných oken, jak je známe z panelákových sídlišť, zohyzdila i tvář vesnické zástavby a pokřivila její obvyklá měřítka: průčelí rekonstruovaných domků s proporčně neodpovídajícími okny žalují více než přesvědčivě. O prachbídném řemeslném zpracování, leckdy až fušérské montáži a v konečných důsledcích ještě narůstajících tepelných ztrátách oken, už tak dost značných, darmo mluvit.
Tahle éra, chválabohu, je za námi. Dnešní moderní okno je pro architekty už opět skutečným kompozičním nástrojem a účinným výrazovým prostředkem, uživatelé si zase od něj slibují pohodové bydlení - tedy především bezchybnou funkčnost, dokonalou těsnost, dlouhou životnost, minimální starosti s údržbou a samozřejmě dobrou tepelně izolační schopnost.