Kouzelný chorvatský děda a čtyři eura za noc

Některé věci trvají opravdu krátce. Natřít se krémem před tím než se jdete opalovat – jedna minuta. Podívat se na internet jak dlouho se mají vařit vajíčka na tvrdo – 30 sekund. Zavolat jednou za čas tchyni - dvě minuty až padesát minut (záleží na tchyni a taky, jak dobrý máte signál). Prověřit si cestovní kancelář – čtyři minuty. A všechno se vám do budoucna vyplatí.

Tchyni a opalování nechejme na jindy a zaměřme se na cestovní kanceláře. Než si koupíte zájezd, můžete v prověřování postupovat takto: nejprve si na webu cestovní kanceláře zjistěte, zda je pojištěná. Pokud ano, nic to neznamená. Tento fakt si ještě ověřte na webu ministerstva pro místní rozvoj, tam je důvěryhodný seznam pojištěných cestovních kanceláří. Riziko toho, že zůstanete uprostřed egyptské pouště se splašeným velbloudem a s papírem, že vaše cestovka zkrachovala, bude o něco nižší, kdy si vyberete CK, která je členem Asociace cestovních kanceláří ČR. Není to 100% záruka, ale jakákoli cestovní kancelář, která je členem této asociace musí dodržovat mnohem vyšší etiku než běžné cestovní kanceláře, které vzniknou jen tak „uprostřed náměstí“ a nesou roztomilé názvy jako Krokodýlek CK nebo Jandranské políbení.

Tento rok je na krachující CK opravdu „bohatý“. Například 23. července zkrachovala Dolce Vita a sto jejich turistů stálo v Tunisku před hotelem a přemýšlelo, kde budou bydlet a jestli ještě někdy uvidí svá zavazadla. Krachující cestovní kancelář Red Green Tour zase zrušila zájezdy 300 lidem. Tito cestující si museli vybalit, vysvětlit svým dětem nebo vnoučatům, že se prostě nikam nejede a trávit krásné prázdniny na sídlištích. Tímpádem i takové pětileté dítě už má zkušenost s krachem cestovní kanceláře a hluboce se ho to dotýká. Ve skutečnosti ale o zas tak moc nejde. Cestovka Red Green Tour byla pojištěna u pojišťovny Union a vypadá to, že všichni skorocestující dostanou své peníze zpátky. Problém je v tom, že proces navrácení peněz nefunguje tak, že vy přijdete do pojišťovny, ukážete doklad na svůj zájezd za 25 tisíc a oni vám vyplatí 25 tisíc. Čeká se i půl roku, takže letos ty rodiny zkrátka nikam nepojedou. Můj děda vždycky říká: pořád lepší krach cestovky než s Osamem Bin Ladenem v letadle. A má pravdu.

Já zase tvrdím: cestujte bez cestovek. Můj kamarád jel na vlastní pěst do Chorvatska a vyprávěl mi takové věci, že já, která cestuje pravidelně s cestovní kanceláří, jsem bledla závistí. Jel autobusem do Splitu. Počkal si na akci, takže cena zpáteční jízdenky byla 950 korun. Šel do přístavu a místo ošklivým velkým plechovým trajektem se nechal přepravit na ostrov Brač krásnou dřevěnou lodí. Cena? Tři eura. Na ostrově zazvonil na starý dům blízko pláže, který měl o dveře opřenou ceduli „Private Room“. Otevřel kouzelný chorvatský dědeček. Domluvili si cenu čtyři eura na noc a vzhledem k tomu, že jim můj kamarád dvakrát donesl čerstvý chleba z pekárny, dali mu poslední dvě noci zadarmo. Kamarád měl vlastní apartmán s balkónem a výhled na moře. Když mi řekl konečnou cenu své týdenní dovolené a ukázal fotky, proklela jsem posledních deset let na cestách trávených s cestovní kanceláří.

Cestovní kancelář nám dodává určitý iluzorní pocit bezpečí a jistoty. Přitom dnes se všechno dá zajistit přes internet. Například jsem našla chlápka, který procestoval Rwandu a radí všem jak se ve Rwandě pohybovat, uvádí seznam hotelů, očkování, přikládá mapy. Umím si více představit, že Rwandu procestuji bezpečněji s jeho webovými stránkami než s nějakou cestovní kanceláří, která mi ve chvíli kdy se budu fotografovat na palmě s banánem pošle SMS: Omlouváme se, ale zkrachovali jsme.

Tím ale nechci říct, že cestovní kanceláře jsou úplně nanic. Pro určitě typy lidí je cestovní kancelář ideální, ba i nutnou volbou. Když jsem slyšela jak moji známí běhají po letišti s cedulkou: We Do Not Speak English a nakonec mi volají namísto z Paříže z Budapešti, pochopila jsem, že i předražená a nepojištěná cestovní kancelář a paní s červenou vlaječkou, která si říká cestovní delegátka, je prostě v určitých případech výhodná.