Kožená kabelka na zubní kartáčky

Můj muž si myslí, že jsem shopaholik. Tuto teorii postavil na faktu, že jsem místo dvou barevných květináčů koupila tři a minulý týden pořídila naši žluté rybičce normální akvárium místo zavařeninové sklenice, ze které navíc už rok nešla odlepit etiketa Staročeské zelí. Základem všech testů pro potenciální shopaholiky je totiž otázka: Kupujete věci, které nepotřebujete? Takto je alespoň otázka formulovaná ve všech dámských časopisech, které můj muž čte pravidelně a rád.

Vlastně jeho strach docela chápu. Finanční krize a určité dědičné předpoklady po mých rodičích by vyděsily každého. Kdykoli jdu se svojí matkou do obchodu, vytahuje peněženku po každém svém hlubokém vzdechu a větě: „To je neskutečně krásné!“ A můj muž se svíjí, protože podle něho se věci nekupují proto, že jsou krásné, ale proto, že jsou potřeba. Moje matka má dar, že věci, které nepotřebuje, využije jako dekorativní předměty. Má tedy v obývacím pokoji naaranžováno několik desítek kabelek, které slouží jako stojany na pletací jehlice nebo jako věšáky na korále a šátky, a dokonce má jednu kabelku na WC, kam dává zásoby toaletního papíru. A vypadá to opravdu skvěle.

Každopádně vraťme se k tématu závislosti na nakupování. V Evropě se k shopaholikům hlásí 12 procent lidí. Ale podle německé studie z roku 2009 má problémy ovládat se v nakupování celých 40 procent evropského obyvatelstva. V Německu pro tyto lidi existuje speciální sanatorium, kde je psychologové vedou k nápravě stejnými metodami, jaké se používají v alkoholických léčebnách nebo při odvykacích kůrách pro drogově závislé. V roce 2007 měla zmíněná německá klinika celkem 95 pacientů. V roce 2011 jich bylo 850.

Stejně jako u drog, i u závislosti na nakupování psychologové zmiňují „postupné zkracování doby rozkoše.“ V praxi to vypadá tak, že shopaholik si po roce své nemoci užívá svou rozkoš jen tehdy, když platí zboží. U vybalování a rozbalování už nic neprožívá. Proto se často stává, že v bytě shopaholika najdete zabalené věci, které už pár týdnů nikdo neotevřel. Před rokem u něj tato rozkoš trvala celou dobu – od samotného nákupu, během cesty domů až po rozbalování –, ale po roce závislosti se tento úchvatný pocit smrskl na pár vteřin.

Včera jsem v koupelně vykřikla. Moje matka si koupila novou koženou kabelku od Gucciho. Visela nad vanou a byla v ní zubní pasta a dva zubní kartáčky. Můj muž přiběhl, a když uviděl můj vyděšený pohled, pochopil, že já nikdy nebudu jako matka. Uklidnil se, zvýšil mi kapesné, vrátil platební kartu a místo ženských časopisů začal spokojeně číst Montujeme a stavíme.