Po ECB i FED rozjel další „neomezeno“

Dobře, považujme to spíše za psychologický či marketingový pojem, ale o tom, že to někdo bude platiti, asi nepochybuje nikdo. Draghi tedy přijde draho a jak natvrdo říká politolog Petr Robejšek, jen obyvatelé eurozóny zaplatí víc a my „neeuroví“ o trochu méně. Snad.

Co způsobí levné peníze?

A tak jak před týdnem ECB vyhlásilo své neomezeno (naštěstí ne tak úplně: nutná je žádost, bude kontrola a odkup jen krátkých dluhopisů), tak i FED rozjel další kolo kvantitativního uvolňování peněz tentokrát bez časového omezení. O nebezpečí (byť virtuálního) tištění peněz víme mnohé, ale asi stále ne dost: kromě nebezpečí inflace totiž nafukuje bubliny – jak hypoteční, tak komoditní a zřejmě i jiné (zatím skryté). Což ostatně způsobilo celou situaci z let 2007 a 2008. Kam tentokrát napumpují finanční trhy peníze „za hubičku“ od centrálních bank? Ceny u benzinových stanic napovídají a potraviny neletí vzhůru jen kvůli neúrodě.

Takhle je to jednoduché

Tvrdě se do situace obul i bývalý guvernér ECB Jean-Claude Trichet v televizi CNBC: Za nejhorší krizi od druhé světové války mohou Evropani. „Musíme pochopit, že teď je to na nás... nemůžeme jen věčně žádat zbytek světa, aby nás financoval, pokud sami utrácíme více, než vyděláváme. Takhle je to jednoduché,“ shrnul současné problémy světové ekonomiky, a proto vyzval evropské politické špičky k nevyhýbavé akci. „Když se s určitou znalostí historie podíváme na to, co se děje od roku 2007, dochází tu k změnám nastavení vyspělých ekonomik“. Ale hlubší rady, kromě pochvaly centrálních bank, neposkytl...

Monetarismus žije

Na druhé straně David Beckworth vyvozuje z názorů Miltona Friedmanna na situaci v Japonsku, že i tento guru ekonomie by podpořil právě dlouhodobé, tedy setrvalé intervence centrálních bank = monetární podporu, dokud se hospodářství nezotaví (dokonce použil pojem „silné oživení“). Friedman poskytl i teoretický základ pro expanzivní politiku založenou na nákupech aktiv. Ta podle něho funguje na základě efektu portfolia, který se projeví ve změně nominálních výdajů.

Friedman také poukazoval na to, že pokud chceme posuzovat uvolnění politiky podle výše sazeb, musíme nejdříve vědět, jak vysoko leží sazba přirozená. Politika je pak stimulační pouze v případě, pokud se skutečné sazby nacházejí pod touto sazbou přirozenou. Příliš mnoho lidí dnes tuto vazbu opomíjí a jsou tak obětí toho, co Friedman nazýval „klamem úrokových sazeb“. A hlavně by pevně ukotvil nominální očekávání – to opět podporuje názor, že by FED měl cílovat nominální HDP. Stabilní očekávání je totiž mantrou celého reálného hospodářství.

Trhy v euforii

Nadšení trhů nad opatřeními ECB a zejména FED připomíná euforii. Ta ovšem, jak známo z medicíny, bývá mnohdy předzvěstí kolapsu. Co to udělá s masivně odkupovanými dluhopisy, teprve uvidíme, zatím se situace bondů těch „periferních“ zemí výrazně uklidnila. Dluhopisy těch stabilních (tedy investoři do nich) vyčkávají.

Jde-li o pocit jako obvykle přehnaný, uvidíme, ale akcie v každém případě atakují mnohaletá maxima. Takovém S&P třeba chybí k dosažení své maximální hodnoty z 9. října 2007 už jen 6,3 % a jeho dvanáctiměsíční výnos klepe na 30 %. A takový německý index DAX zaznamenal za jeden rok nárůst téměř o 50%. Jistěže se německá ekonomika výrazně zlepšuje, ale zázraky se nedějí. Takovýto stav je velmi typický pro období, které bezprostředně předchází burzovnímu propadu, varují analytici.

Pýcha předchází pád „Lze říci, že čím více se hladiny světových burz růstově odkloní od reálného vývoje v celosvětové ekonomice, tím razantnější bude pak propad akciového trhu v podobě intenzivních výprodejů a uzavírání pozic. Nelze vyloučit, že míra takového propadu bude ještě výraznější než silné výprodeje v loňském srpnu,“ skepticky píše Petr Pelc z Cyrrusu. Takže můžeme být možná rádi, že náš PX letos vydělává alespoň skromných 7,33 % zejména při vzpomínce na loňský drsný výplach přes 25 %. Tento týden bude pravděpodobně charakterizován dozníváním akce FED, což by mohlo přinést pokračování pozitivního sentimentu. Mezitím ale v Evropě buje jednat Eurogroup i Ecofin a to může přinést zajímavé informace o případném volání Španělska o pomoc. Bankrotářů zkrátka přibývá, což evidentně Spořínka silně nabádá k opatrnosti. A není se mu co divit.