Zpráva o nejasných finančních trzích v době stimulační

Před čtrnácti dny visel celý investorský svět na rtech Bena Bernankeho, šéfa americké centrální banky, a snažil se dekódovat jakýkoliv náznak podpory finančním trhům. Ve vzduchu visely miliardy dolarů, na které se spekulovalo už mnoho týdnů. Po ohlášení kvantitativního uvolňování o kapacitě až bilionů dolarů spadl investorům kámen ze srdce a euforicky pokračovali v nákupech akcií, komodit i dalších aktiv. Výkony reálné ekonomiky jsou v dnešní době akciím nebo komoditám šumafuk.

Zaklínadlo: stimul

Dnešní finanční trhy jsou ve srovnání s předkrizovým obdobím diametrálně odlišné. Reakce na dobré či špatné zprávy se obrací proti základní logice kvůli vidině stimulu. Odměňuje se neúspěch a motivace k dobrým výkonům se vytrácí. Ekonomický výkon má stále nižší vliv na ceny finančních aktiv. Fiskální stimuly poskytuje vláda na úkor daňových poplatníků. Nebo ekonomiku stimulují centrální banky svoji monetární politikou. Na bedra všech, kterým tištění nových peněz znehodnotí úspory a nominální příjmy.

Fiskální stimuly se v minulých letech rychle vyčerpaly. Zadlužené západní ekonomiky začaly být brzy trestány za nadměrné zadlužování vysokou požadovanou úrokovou sazbou z dluhopisů. Zvýšení daňových příjmů je při současném stavu globálního hospodářství cestou do pekel, i když někteří zkoušejí jít i touto cestou. Snad jedinou zemí s významnými fiskálními stimuly je v současnosti Čína, jejíž zdroje se zdají nevyčerpatelné. Zatím.

Výrazně stoupla obliba kroků centrálních bank, které na první pohled nic nestojí. Úrokové sazby (cena peněz) se snížily na bezprecedentní úrovně blízké nule, a tak vybízejí k dalšímu zadlužování. Ani to však nestačilo. Proto se přišlo s „tištěním peněz“, kdy centrální banky nakupují státní ale i soukromý dluh za nově vytvořené peníze. Financují tak oklikou státní rozpočet a také banky, které se mohou snadno zbavovat toxických aktiv.

Manipulují všichni

Třetí kolo kvantitativního uvolňování v USA znamená příliv likvidity 40 miliard dolarů měsíčně bez časového omezení k již napumpovaným 2,3 bilionům z let minulých. Schválení třetího kola kvantitativního uvolňování dalo najevo paniku centrálních bankéřů. Podle jejich názoru totiž ekonomika potřebuje akutní pomoc, přestože jsou ceny finančních aktiv velmi vysoko. U předchozích kol kvantitativního uvolňování v minulých letech finanční tituly naopak skomíraly.

V těsném závěsu jsou však další manipulátoři. Evropská centrální banka se svíjí v křeči záchrany eurozóny a její bilance roste podobným tempem, jako u jejího amerického protějšku. Japonská centrální banka se různými monetárními zásahy snaží bezúspěšně ukončit stagnaci už téměř dvě desítky let. Na nákup aktiv už v minulosti vyčlenila téměř bilion dolarů. Ani Britové nevybočují z řady. Od března 2009 do ekonomiky napumpovala 400 miliard liber, nutno dodat, že také bez valného úspěchu.

Sporné dopady

Centrální banky pumpují za účelem nakopnutí reálné ekonomiky a doufají, že pocit bohatství vlastníků aktiv je vyprovokuje k investicím. Zatím to však vypadá, že svými dobrými úmysly dláždí spíše cestu do pekel. Hlavní cíl nastartovat ekonomický růst se ani po několika letech a nových bilionech v bilancích centrálních bank nedostavil. Nové peníze se v prvé řadě projevují na cenách akcií, komodit a dalších finančních nástrojů. Akcie rostou bez ohledu na zisk nebo tržby společností, které by za normálních okolností vedly k nižším cenám akcií.

Vyšší ceny však znamenají akceleraci negativního vývoje, protože například rostoucí náklady na jídlo či palivo ekonomiku oslabují. Očekávání dalšího stimulu se zhoršováním situace postupně roste a ceny komodit jsou nadále podporovány. Odnesou to v první řadě ti, kteří ze stimulu neprofitují, ovšem jsou závislí na cenách aktiv, které stimul zvyšuje. Naopak není bez zajímavosti, že 5 % nejbohatších Američanů vlastní téměř tři čtvrtiny finančních aktiv a kvantitativní uvolňování tak zvyšuje nerovnost obyvatelstva.

Scénáře dalšího vývoje

Na pořadu dne jsou tři scénáře budoucího vývoje. Velké ekonomiky mohou dále stagnovat s nízkou inflací, tak jako jsme toho svědky v případě Japonska a v tom případě by se měl vyplatit nákup dluhopisů. Dalším, asi nejméně pravděpodobným scénářem, je návrat růstu na předkrizové úrovně s akciemi na čele výnosů finančních aktiv. Třetí alternativou je akcelerující inflace jako důsledek inflačních kroků centrálních bank. Tento scénář by vedl nejvíce k růstu komodit a z těch pak hlavně zlata.

Finanční trhy se v průběhu krize dostaly do nové éry. Zdánlivá iracionalita je často pouze důsledkem opomenutí některých faktorů při analýze trhu. Pokud chce být obchodník dlouhodobě ziskový, musí rychle reagovat na změnu podmínek. Nůžky mezi ekonomickým vývojem a cenami finančních aktiv se rozevírají. Z tohoto pohledu se musí každý obchodník oprostit od důrazu na ekonomický vývoj a hrát podle not centrálních bankéřů.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.