Příběh země, která vyzrála na dluhy

Estonsko potvrzuje, že hospodářský růst zemí eurozóny nemusí být nutně založen na vytváření dalších dluhů. Na místě je otázka, jak se v době vrcholící dluhové krize může některá ze zemí vyhnout narůstajícímu zadlužování. Vysvětlení je překvapivě jednoduché – musíme šetřit a věřit v lepší zítřky.

Tvrdá úsporná opatření

Estonská ekonomika se v letech 2008 a 2009, kdy na Evropu z USA dolehla první vlna krize, smršťovala o 18 procent ročně. Hned na začátku přistoupilo Estonsko k tvrdým úsporným opatřením. Na rozdíl od dnešní situace v Evropě, kdy zejména jižané odmítají jakékoliv zásadnější škrty, si Estonci vypili tento kalich hořkosti doma, potichu, a to až do dna.

Podle estonského ministra financí Jürgena Ligiho je utahování opasků a dodržování rozpočtových pravidel cesta, kterou by se jižané měli také vydat. Španělé, Řekové nebo Portugalci si dnes stěžují, že musí skrblit, přitom ale spotřebovávají více než samotní Estonci. Jürgen Ligi si stojí za tím, že lidé v těchto zemích obecně utrácejí více než je potřeba.

Je třeba myslet optimisticky a věřit v lepší zítřky

Estonští obyvatelé překonávali úsporná opatření díky optimismu a naději v lepší zítřky. Místní občané věřili, že „skromnost“ je cestou k lepší budoucnosti. Bez tohoto přesvědčení by se reformy těžko prosadily. Jak vážně to Tallinn s reformami myslel, dokázal, když začal škrtat mzdy ve veřejné správě a na ministerstvech. Vláda také zvýšila věk odchodu do důchodu, ořezala sociální dávky a zliberalizovala trh práce.

Utahování opasků

To, že úsporná opatření, která Estonsko po propadu ročního hrubého domácího produktu o 18 procent přijalo, byla skutečně přísná, dokazují dosažené hospodářské výsledky. V roce 2011 bylo zadlužení této pobaltské země, vyjádřené pomocí podílu státního dluhu a HDP, pouhých šest procent. Pro srovnání v Německu to bylo 81 procent a Řecku dokonce 165 procent. Průměr eurozóny je 80 procent. Podle Maastrichtských kritérií by země společné měnové unie neměly překročit hranici 60 procent. Uvedené srovnání ukazuje, že se splněním těchto kritérií si nelámou hlavu ani vůdčí země eurzóny.

Tallinnu se podařilo obnovit ekonomický růst díky škrtům spolu se stimulací podnikatelského a investičního prostředí. V roce 2011 vzrostl hrubý domácí produkt o 7,6 procenta, což je pětkrát více než průměr eurozóny.

Estonsko přilákalo zahraniční investory

V minulém roce přijala Estonská republika společnou měnu eurozóny, a to i přes to, že dlhová krize byla v plném proudu. K přijetí eura se Estonsko rozhodlo proto, že po pádu investiční banky

Lehman Brothers nebyli zahraniční investoři ochotni v zemi utrácet své peníze. Hlavními zahraničními partnery Estonska jsou severští kolegové Finsko a Švédsko.

Přijetí eura vrátilo zemi mezi atraktivní investorské destinace, což se projevilo přílivem zahraničních investic a růstem pracovních příležitostí. V roce 2011 vzrostl meziročně export o 53 procent. Kromě obnovené cenové stability Estonsko zavedlo nulovou daň z reinvestic zisků podniků, což také zvýšilo jeho atraktivitu. Estonsku se nad ekonomickou stagnací podařilo vyhrát bez zbytečného zadlužování. Jihoevropské země by se mohly z tohoto “happy-endu“ poučit a využít zkušeností Tallinnu ve svůj prospěch.

Autorka působí jako hlavní analytička ve společnosti Bossa.

BOSSA – Makléřský dům banky ochrany životního prostředí, působí na polském kapitálovém trhu od roku 1995, řadí se tak mezi nejdéle působících brokery v Polsku.