V celé své historii se Česká spořitelna orientovala na masovou klientelu, a tak jejich služeb může využít prakticky každý. Do budoucna se nic z toho měnit nebude, a to ani po proběhnutí privatizace, která je bankou chápána jako jednoznačná priorita.
Česká spořitelna je stále pro řadu lidí ztělesněním peněžního ústavu, který je schopen nabídnout služby i pro ty nejšetrnější jedince. Díky tomu se banka může pochlubit největším počtem vedených osobních účtů (sporožirové účty). Porovnáním s poplatkovou strat
egií ostatních bank lze zjistit, že slovo "nejšetrnější" není příliš na místě, neboť náklady klienta tohoto ústavu jsou plně srovnatelné s jinými bankami. Bezkonkurenční počet otevřených sporožirových účtů je pak možné spatřovat i v tradici či neochotě lidí přecházet k jiným bankovním domům.Přestože banka vykazovala v minulých letech poměrně stabilní provozní zisk (mezi 6 až 8 mld. Kč), vlastní čistý zisk po zdanění byl z důvodů nutnosti tvorby opravných položek a rezerv na špatné úvěrového portfolio podstatně nižší.
Za účetní období 1998 se tak banka dostala do červených čísel se ztrátou ve výši 6,9 mld. Kč. Jelikož se jedná o významnou banku, není možné, aby jí stát nepomohl a částečně neočistil její úvěrové portfolio. To ještě ke konci října obsahovalo 43,9 % klasifikovaných úvěrů, po zásahu státu v listopadu se tato hodnota snížila na 16,8 %.Č
S byla a pro mnohé stále je synonymem levné a lidové bank, a tak by ye zdálo, že je tato banka optimální variantou pro vedení osobního účtu. Její lidovost v poplatkovém pojetí již dávno neplatí, neboť náklady na vlastnictví sporožirového účtu jsou plně srovnatelné s ostatními bankami. Roční vedení účtu stojí 90 Kč, k tomu je třeba připočítat ještě minimálně 20 obligatorních výpisů (jeden za 9 Kč), což znamená roční náklady 198 Kč. Stejný účet (postžiro) za stejných podmínek v Poštovní spořitelně přitom přijde na 96 Kč za rok.Zdroj: HN z 12.1. 2000