Plastová okna: Důležitý okamžik - montáž (2.díl)

V klamu pak žijí ti, co si myslí, že plast narozdíl od dřeva nedýchá. Pokud je to uklidní, tak ona nedýchají žádná moderní okna - ani plastová, ani dřevěná, ani hliníková. A jestli něco někde takřečeno dýchá, pak je to pouze špatně utěsněná spára mezi rámem okna a obvodovou konstrukcí stavby. Nezřídka k tomu dochází při rekonstrukcích, kdy se moderními okny nahrazují stará okna špaletová. V těchto kritických místech pak vznikají tzv. tepelné mosty, jejichž důsledkem jsou mimo jiné vyšší energetické ztráty.

Poněkud paradoxně v této souvislosti vyznívá nutnost, aby vzduch měl do místnosti přirozený a trvalý přístup, jinak by za dokonale utěsněnými okny bylo takřka nedýchatelno. Vždyť co si budeme namlouvat - kdo z nás je ochoten, zejména v zimě, několikrát denně zdánlivě pro nic za nic větrat? V takovém neprodyšném prostředí pak právě v oněch nejkritičtějších místech kondenzují vodní páry a hrozí nebezpečí vzniku plísní. Interiér se prostě "potí". Kdo před lety nosil dederonovou košili, dokáže si to živě představit, neboť obdobný jev zažil doslova na vlastní kůži.

Na současné okno jsou tak kladeny dva jakoby neslučitelné požadavky: na jedné straně má dokonale těsnit, na druhé umožnit permanentní přivětrávání. Je to obecná rovina problému a týká se všech oken bez rozdílu. Ta plastová jako dnes finančně nejdostupnější a tudíž i nejčastější řešení pak případné negativní důsledky neprávem "schytávají" i za ostatní.

 Připraveno ve spolupráci s časopisem