Plastová okna: Čím se měří kvalita (3.díl)

I když zase ne za všech okolností. Už pouhá představa plastových oken třeba u roubeného domu, typického jihočeského statku či obdobné stylové stavby vyvolává pocit něčeho, co akceptovat jednoduše nelze. Bohužel ani takové případy nejsou výjimkou a plastu dělají službu vpravdě medvědí.

Jinak je ovšem plast materiálem s velmi dobrými tepelně izolačními vlastnostmi, což je dnes základní měřítko kvality každého okna. Příslušné parametry jsou závislé na několika faktorech. Kromě již vzpomínaného správného osazení do fasády je ovlivňuje především počet komor, z nichž profil sestává. Z finančních důvodů volí většina stavebníků stále tříkomorový profil, ačkoli trh dávno nabízí profily čtyř-, pěti- a v poslední době už i šestikomorové. Citelný rozdíl v jejich cenách je vyvážen výrazným posunem hodnot tepelného prostupu rámu. Zatímco tříkomorové systémy vykazují příslušný součinitel U v rozmezí 1,3 až 1,5 Wm-2K-1, špičkové výrobky se už dostávají pod hodnotu 1,0 Wm-2K-1.

Rám s křídlem ovšem představuje sotva desetinu plochy středně velkého okna, proto zásadní vliv na množství tepla, které jím uniká, má typ zasklení. To nejkvalitnější, s hodnotou U kolem 0,7 Wm-2K-1 (trojsklo, pokovení, inertní plyn mezi skly), je však rovněž neúměrně drahé a navíc má značnou hmotnost, což okennímu křídlu z plastu dvakrát nasvědčí. Vždy lze ale nalézt kompromis, který vyhoví nepsanému pravidlu, že za moderní se považuje okno s celkovým součinitele prostupu tepla kolem 1,5 Wm-2K-1.
Připraveno ve spolupráci s časopisem