Sedačky pro každý den (1.díl)

Pro tvary, rozměry a jejich vzájemné vztahy - tak zvanou ergonomii - sedacího nábytku platí zcela jiná pravidla nežli pro obyčejnou židli. Držení těla není opěradlem směrováno k dokonalému zdravému sezení, naopak se v pohovce uprostřed obývacího pokoje stává uvolněnějším a rozmanitějším. Sedací nábytek nám kromě pohodlného sezení nabízí možnost polehávání nebo chcete-li přímo povalování nad časopisem, napínavou knihou, případně před šedomodrým svitem obrazovky. Zatímco klasická kuchyňská či pracovní židle mají sedák ve výšce okolo 45 cm, pohovka ho má výrazně níž - 39 až 43 cm nad zemí. Oproti rovinnému a poměrně pevnému sedáku židle nabízí měkké, bohatě polstrované čalounění, do kterého se můžeme pohodlně zabořit. Čím blíže zemi je sedák a čím více se svažuje směrem k opěráku, tím poživačnější sezení nám nabízí. Současně však můžeme mít ve stáří či v nemoci problém své pozadí zvednout z náruče tohoto luxusního a rozmarného sezení zpět na vlastní nohy.

Významnou roli pro naše pohodlí hraje současně hloubka sedu - vzdálenost od opěradla k hraně sedáku. Příliš hluboký sedák nás nutí sedět na hraně sedáku s nohama ohnutýma v kolenou, ovšem bez možnosti opření zad o opěradlo, které se nachází daleko za našimi za námi. Pokud naopak usedneme poctivě a pracně až k opěradlu, podaří se nám to pouze s nataženýma nohama stejně jako malému dítěti, jehož stehna jsou pro pohovku příliš krátká. Bohužel takto nepoužitelných sedaček, na kterých se doslova nedá sedět, je na našem trhu stále dost. Problém lze v omezené míře řešit množstvím polštářů volně umístěných u opěradla.

Připraveno ve spolupráci s časopisem