Jednotný vnitřní trh
Jednotný vnitřní trh, který vznikal přibližně 40. let a byl vytvořen na počátku 90. let 20. století, je postaven na čtyřech základních svobodách, a to volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Tyto čtyři svobody jsou z dlouhodobého hlediska největším přínosem Evropské unie pro její jednotlivé členské země. Jednotný vnitřní trh zvyšuje konkurenci napříč unií a tím podporuje zdravý ekonomický růst. Dává zejména exportně orientovaným výrobcům možnost umístit svoji produkci na podstatně širším trhu. Exportování do více zemí zároveň umožňuje firmám diversifikovat riziko poklesu značné části poptávky po produkci firmy pramenící ze zhoršení ekonomických podmínek v jedné konkrétní zemi. Širší trh tak přináší větší pozitiva zejména malým otevřeným ekonomikám, jako je právě Česká republika.
Volný pohyb osob umožňuje občanům členských zemí EU nejen volně cestovat, ale také stěhovat se do jiných členských zemí za prací. Přestože mobilita pracovní síly nedosahuje v EU úrovně mobility pracovní síly např. v USA, vytváří jistý potenciál pro zpružnění trhu práce do budoucna. Zejména mladí lidé trávící část svého studia na univerzitě v jiné členské zemi EU mají výraznější předpoklad vycestovat do této, či jiné členské země EU, v budoucnu i za prací.
Výzva pro diplomacii
Obecně Evropská unie dává zemím potenciál, a to zejména ve vztahu k menším členským zemím, ovlivnit mezinárodní politiku ve větším rozsahu, to však pouze za předpokladu určitých diplomatických schopností zástupců příslušené země. Česká republika je poměrně malou zemí a díky členství v EU tak máme prostor ovlivnit „evropská“ stanoviska na mezinárodní scéně.
Spolek vyspělých
I přes velký počet členských zemí, jsou stále země tvořící Evropskou unii považovány za ty „vyspělejší“, a to nejen z ekonomického hlediska. Aby se země stala součástí EU, musí prokázat určitou úroveň svého legislativního systému. Členství v EU je tak jednoduše řečeno určitou známkou kvality, a to zejména v očích mimoevropských investorů.
Fondy a dotace
Řadu lidí by mohlo napadnout, že hlavní výhodu pramenící z naší participace na evropské integrace jsou finanční prostředky, které získáváme z evropských fondů. Objem finančních prostředků, které k nám tečou z nejrůznějších evropských dotačních programů rozhodně není zanedbatelný. Z hlediska vlivu na naši ekonomiku je však klíčové to, jakým způsobem jsou tyto prostředky využity. Je logické, že prostředky investované do vzdělání a výzkumu budou mít v delším časovém horizontu výraznější pozitivní dopady na růst než prostředky investované např. do wellness center, které by jinak postaveny nebyly. Problémem, jenž provází dotační programy, jako takové, je skutečnost, že často vedou k využití prostředků prakticky na cokoliv, jen aby byly finance vynaloženy a nemusely se vracet. Tím de facto dochází nejen k plýtvání s financemi, ale taktéž zanášení prvku neefektivity do jednotlivých ekonomik.