Pilíře, anebo raději soukromě?

Klasika: 10 % z příjmu

Rezervy, to je standardní problém domácností. Asi každý si uvědomuje, že by měl mít nějaké krátkodobé likvidní pro případy aktuálních potřeb. Druhá vrstva rezerv již není tak zřejmá a ta by měla být skutečně jen „záchranná brzda“ pro citelné problémy či katastrofy. Zde již by likvidita neměla hrát rozhodující roli, protože v případě nouze jimi lze ručit. Nu a teprve třetí vrstva by se měla ukádat na to slutečné „stáří“ a zde se všeobecně hovoří o 10 % příjmu.

Na „lepší“ se snadno zvyká

Jistěže taková „cestovní mapa“ je reálná jen pro cca horní třetinu obyvatel, možná jen pro dva horní příjmové decily. Ani u nich to však není snadné, protože právě oni ve svých „aktivních“ letech snadno propadají konzumu, nesmyslnému luxusu a hloupému (nákladnému) bydlení.

Navíc oněch 10 % z příjmu by mělo s rostoucím příjmem také růst. To je odstrašující příklad toho rozšířeného rčení: na penzi si spořím v penzijním připojištění (nejvýš pětistovku).

Nevýhoda = výhoda

Možná nejcitelnější problém u nás je vnímání (pociťování) likvidity – většina lidí chce mít „své“ peníze dostupné. To je na jednu stranu pochopitelné, na druhou stranu však většina úspor doslova „leží“ na nevýnosných produktech. Ani běžné podílové (investiční) fondy, kdy lidé mohou mít vyzvednuté peníze v ruce za dva dny, u nás nezískaly obecnou důvěru či popularitu.

Nejhorším argumentem proti penzijní reformě je tedy právě nízká likvidita – nemožnost si uspořené peníze kdykoli „vyzvednout“. Přitom stále převládá nepochopení oněch 28 %, které bez protestů odvádíme na sociální pojištění – na ty si nesáhneme nikdy. To ty v II. pilíři na nás (nebo naše dědice) „počkají“. Navíc peníze z III. pilíře (penzijního připojištění) si vyzvednout můžeme, jen přijdeme o státní podporu.

Náhrada pojištění

U třetího pilíře je situace jasná, ale i druhý pilíř má přitom nastavenou děditelnost, takže peníze do něj ukládané můžeme bez uzardění považovat za životní pojistku. Rozumný člověk pak nemusí uzavírat nevýhodné a předražené životní pojištění, když rodina v případě fatálního neštěstí zdědí „naspořené“ zajištění.

Jestliže dosud různí poradci prodávají životní pojistky pod lživým heslem „lepší spoření“, pak právě výše poplatků z nich dělá doslova nesmyslné spoření. Zato fondy II. pilíře i nové účastnické fondy III. pilíře mají nastavené poplatky tak nízko, že prakticky nemají konkurenci.

Druhý, třetí i čtvrtý

Kdo si dá práci a do úvah si dá všech pět pohromadě, měl by se zamyslet nad svými výdaji i nad tím, jak minimalizovat rizika a vyhodnotit svou tvorbu rezerv i v delším horizontu. Při využití II. pilíře alespoň svými 3 % uteče ze státní penzijní černé díry, ve III. pilíři může zvolit výhodnější dynamickou strategii a když si postaví nějaký svůj vlastní IV. pilíř – tím lépe.

Tak nezapomeňte: II. pilíř je o průšvihu I. pilíře a doplňkový III. pilíř o zhodnocení (výnosu) úspor!