Hrdinou rychle a jen s trochou námahy

Neříkejte, že jste nikdy nesnili o tom, jak se vrháte do hořícího domu a s nasazením života zachraňujete uvnitř uvězněné děti. Nebo vlastním tělem zabráníte srážce vlaků a poté, co je nebezpečí zažehnáno, vyčerpaně a skromně přijímáte obdiv lidí, kteří vám vděčí za život.

Potom se proberete z denního snění a na křižovatce minete nejistě postávajícího slepce, protože nevíte, jak ho oslovit, a bojíte se ztrapnění. Nakonec mu vždycky může pomoci někdo jiný. Až na to, že většina z těch, kteří kolem něho se sklopenýma očima rychle projdou, si v duchu říká to samé.

Zdá se vám, že mluvím o dvou odlišných věcech?

Americký psycholog Philip G. Zimbardo (který se proslavil Stanfordským vězeňským experimentem) označuje hrdinství jako schopnost opustit bezpečnou uniformitu většiny a udělat něco jinak. Zda tím „něčím jiným“ je záchrana lidského života nebo překonání vlastního odporu k rannímu vstávání, není v případě prvního kroku tak důležité – obé má totiž stejný základ. Hrdiny pro něj nejsou výjimeční jedinci nadaní nadpřirozenými schopnostmi (Supeman by se mohl jít klouzat), ale obyčejní lidé, kteří za kritických podmínek dělají neobyčejné věci. V anonymitě je ale bezpečí; nakonec řada z nás byla vychovávána k tomu, abychom se do ničeho nepletli a pěkně si hleděli svého. Je to návyk, kterého se jen nelehko zbavuje.

Necítíte se jako hrdina? Netřeba si zoufat, Zimbardo je přesvědčen o tom, že hrdinství se dá naučit.

Hrdina je podle Zimbarda tak trochu deviant, odlišuje se od svého okolí a vystupuje z anonymity davu; právě z toho davu, který nevšímavě projede kolem autonehody, protože opustit nečinění, udělat něco jiného než všichni ostatní, kteří také nezastavili, je příliš těžké.

Hrdina je ale zvyklý na to, že do davu nezapadá. Vykročit z něho pro něj nepředstavuje takové psychické vypětí jako pro členy stáda.

Odlišností k hrdinství

Během schůzky s Petrem Ludwigem si Zimbardo namaloval na čelo černou tečku. Pokud s takto označeným čelem budete chodit celý den, zvyknete si na divné pohledy ostatních a postavíte se viditelně mimo dav. Díky tomu pro vás bude jednodušší dělat věci odlišně; sociální tlak stáda na vás pomalu přestane působit.

Když jsem se dočetla o černé tečce, zaradovala jsem se. Po svém prvním návratu z Indie jsem řadu měsíců chodila s bindi (barevnou tečkou) na čele – nosila jsem ji do školy, do práce i do města. Podezíravé pohledy kolemjdoucích mne přitom nechávaly chladnou. Že bych přeci jen byla materiálem na hrdinu? Anebo skrytým exhibicionistou?

Jak se stát hrdinou

Zimbardovské hrdinství se trénuje vědomým opouštěním osobní komfortní zóny a aktivním jednáním. Protiklad hrdinství – přitakání zlu – velmi často nespočívá v aktivním páchání nespravedlnosti, ale právě v pasivitě, v nečinném přihlížení zvůli a násilí.

Abychom něčeho dosáhli, je třeba opustit vyhřáté pohodlíčko a vydat se napospas – překonat vlastní plachost, zamáčknout budík a vyhrabat se z teploučké postele, pustit se do řeči s neznámým člověkem, oponovat převládajícím názorům, postavit se do cesty násilníkovi a ujmout se jeho oběti.

Jedno po druhém, malé činy vedou k těm velkým. Podle Zimbarda je dobré opouštět svou komfortní zónu při každé příležitosti, překonávat své slabé stránky a schválně dělat věci, do kterých se nám nechce, jako první hned po ránu. Potom nám přijde mnohem snadnější učinit ten těžký krok od člena davu k hrdinovi.

Nechce se vám to zkusit? Namalujte si slunce na čelo, oblečte si nápadně neladící ponožky, dívejte se lidem do očí a usmívejte se na spolucestující v metru. Já si vezmu za své neodkládat nepříjemné záležitosti do nekonečna a slavnostně slibuji, že nenechám přiznání k dani z příjmu na poslední chvíli!

KE STAŽENÍ: Aktuální daňové formuláře