Teplo: Čím tedy topit? (4.díl)

Vytápění moderního rodinného domu s parametry energeticky úsporné stavby vybavené novým nízkoteplotním kotlem na lehký topný olej se nebude v provozních nákladech nijak výrazně lišit od stejně velkého běžného domu se zplynovacím kotlem na vysušenou dřevní štěpku, případně staršího objektu se značnými tepelnými ztrátami a morálně zastaralým kotlem, v němž se spaluje to nejlevnější uhlí. Nabízí se tedy otázka, zda je lepší dále topit pánubohu do oken a přispívat svým dílem k nevalné kvalitě ovzduší, nebo se chovat ekologicky a investovat do některého ze zateplovacích systémů a do moderní techniky.
Čím tedy vytápět? Existuje-li možnost připojit se na rozvodnou síť zemního plynu, nebude zřejmě co řešit... Za současných cenových relací to sice neznamená provozně nejlevnější topení, na druhé straně ale zbaví uživatele jakýchkoli starostí, protože plyn je ideálním řešením i pokud jde o přípravu teplé užitkové vody a navíc je to palivo produkující minimální množství zplodin.
Ovšem v lokalitách, kde plyn dosud zaveden není a které vzhledem k jeho cenovým přemetům v posledních letech a tím i klesajícímu zájmu starousedlíků asi hned tak plynofikovány nebudou, už je třeba pečlivě zvažovat. Elektřinu asi většina stavebníků zavrhne - pro přímé vytápění je i přes aktuální snížení cen neúnosně drahá a uvažovat o ní má smysl snad jen v akumulačních systémech. Pak tedy zbývají už jen nesíťové energie, tedy vedle tuhých paliv ještě zkapalněný plyn a lehký topný olej. Ve všech případech si to vyžádá skladovací prostory.

Tuhá paliva
Jako cenově nedostupnější se nabízí dřevo (běžné kusové nebo štěpky) a dále již zmíněné hnědé uhlí, případně uhelné brikety.
Dřevo je sice ze všech paliv relativně nejlevnější, ale zase ne všude bezproblémově dostupné a navíc má nízkou výhřevnost (kolem 15 MJ/kg). Hnědé uhlí je rovněž levné, s výhřevností je na tom v průměru o něco lépe, ale to nejméně kvalitní v tomto ohledu za dřevem zaostává. Nejúčinnější a vůči životnímu prostředí nejohleduplnější je spalovat kombinaci dřeva a uhlí ve zplynovacích kotlích. Totéž platí o vysušené dřevní štěpce, jejíž cena je však oproti kusovému dřevu více než dvojnásobná.
Zbývá se ještě zmínit o peletkách, což je dřevní odpad slisovaný do malých granulí a spalovaný v automatických kotlích. Výhřevností jsou srovnatelné s nejkvalitnějším hnědým uhlím a z ekologického hlediska jsou považovány za palivo velice perspektivní.
Když už jsme u ekologie, ta bohužel přichází při rozhodování na řadu obvykle až jako poslední; péče o životní prostředí je v našich podmínkách zkrátka stále jakýmsi okrajovým problémem, který běžného občana nijak zvlášť nevzrušuje, ačkoli by měl. Právě u neekologických paliv, tedy především uhlí a briket, visí ve vzduchu tzv. "zelená daň", kterou můžeme očekávat po našem vstupu do Evropské unie. Ti, kdo se zřekli zemního plynu a vrátili se k cenově výhodnému uhlí, za čas nejspíš budou muset svoji volbu přehodnotit.

Zkapalněný plyn a topné oleje
Propan má vysokou výhřevnost (46,4 MG/kg), nabízí komfortní provoz stejně jako zemní plyn. Ovšem je to nejdražší palivo ze všech možných alternativ a také vstupní investice není malá. Navíc jsou tu určité limitující podmínky pro uložení zásobníku (dostupnost pro zásobování, ochranná pásma, stavební povolení atp.).
Výhodou ale může být propan především v místech, kde se v brzké době s plynofikací počítá. Jednak lze celý systém bez velkých nákladů na zemní plyn přepojit, jednak je možné řešit investici do zásobníku formou depozitu, kdy se po zavedení zemního plnu příslušný obnos stavebníkovi vrátí.
Obdobně komfortní provoz umožňují i lehké topné oleje s výhřevností 42 MG/kg a se stejně vysokou účinností moderních kotlů jako u zemního či zkapalněného plynu. Palivo je to cenově vcelku přijatelné, pořizovací náklady včetně zásobníků jsou ale vysoké a hlavní problém, který potenciální zájemce často odrazuje, se jmenuje spotřební daň (8,15 Kč/l). Je sice vratná, ale momentální nákupní cenu lehkého oleje zvyšuje zhruba o sto procent. Kromě toho se od finančního úřadu vrátí na základě žádosti jen spotřební daň, ale nikoli daň z daně (poměrná část DPH, která se vypočítává až z navýšené částky).

Profesionální rada nad zlato
Nikdy nebylo vytápění takovou vědou, jakou je dnes a jakou do budoucna nepochybně čím dál víc bude. Je to disciplína, v níž se sám stavebník jen těžko dopátrá optimálního řešení. Nejde totiž jen o volbu zdroje, ale rovněž o volbu systému. Bude lepší klasický radiátorový, investičně výhodnější, ale z hlediska tepelné pohody ne ideální, nebo velkoplošný, nízkoteplotní v podobě podlahového či stěnového vytápění, který je investičně náročnější, ale zase umožňuje využít všech předností kondenzačních plynových kotlů, eventuálně i tepelných čerpadel či solárních systémů?
Ať už se stavebník rozhodne pro cokoli, měl by myslet perspektivně. Nespoléhat přitom na vlastní úsudek a při vší úctě ke kvalitám projektantů to ani nenechávat jen na nich, ale přijmout radu od těch nejpovolanějších, třeba v některém z konzultačních středisek České energetické agentury. Ta ostatně pomohou i zájemcům o zmiňovaný energetický audit.

Připraveno ve spolupráci s časopisem