Ďábelské pokušení

Není v lidských silách si pamatovat, kdo všechno a od koho. Jestli někdy korupčníci mívali z ostudy kabát, tak dnes to nevydá snad ani na trenýrky. Naučili se totiž nejen pravidla české národní hry „Dávej, ber“, ale s pomocí drahých právníků dokonale ovládli také „Kličkovanou“. Ta spočívá v předkládání nekonečné řady bohapustých výmluv a lží, přičemž je historicky prokázáno, že se některá z nich ujme a oni z toho nakonec pravděpodobně vybruslí.

Jednou z mála výjimek je samozřejmě David Rath.

Okusil sice k dnešnímu datu zhruba rok „středověké tortury“, jak nazval pobyt ve vazbě, jednou ho za to ale budou pro změnu svatořečit. Každému přece musí být jasné, že ty zpropadené milióny ulil do jeho krabice od vína nějaký škodolibý prodavač s pokřiveným smyslem pro humor. Ostatně, jedna demonstrace za jeho omilostnění se už přece konala. Předběhla ale svoji dobu a tak se jí na Václavském náměstí zúčastnil pouze její organizátor. Lidé ale milují mučedníky a Rathův čas nejspíš ještě přijde.

Jeden úplatek jako 22 let platu hejtmana

Nejde totiž jen o to, že je jistě v celé záležitosti zcela nevinně. Pak je tu ještě jeden důležitý moment- je vůbec v silách nějakého člověka odolat takovému, v tomto případě údajně až 24 miliónovému pokušení? Pro Ratha s více méně směšným, zhruba devadesátitisícovým platem činil údajný úplatek z jedné jediné veřejné zakázky ekvivalent přibližně 22 let výkonu funkce hejtmana. A to už je slušná náplast za jedno morální selháníčko. Nemluvě o tom, že lidé na těch správných postech jsou vystaveni ohromnému tlaku. Ten na ně vyvíjejí soutěžitelé, kteří už dávno pochopili, že hrát fair play, znamená v této zemi neexistovat. Člověk s rozhodovací pravomocí si tak možná často neláme hlavu s tím, jak si někomu o něco říct, ale jak těm ostatním zájemcům svolným k úplatkům slušně odříct.

• Všechno je to o kontaktech
• HOMO pracant
• Kde je Ti konec, příteli?
• Řešíte své stáří?
• Velký třesk a pak…? Nic?
• Chudoba cti tratí

V Rathově kauze šlo přitom jen o zakázku za 215 miliónů. Přidělují se ale i zakázky za miliardy. Můžeme vůbec po lidech, kteří o nich rozhodují, chtít, aby jednali čestně a neobohacovali se na nich? Můžeme! Můžeme a musíme to vyžadovat! A to ze dvou hlavních důvodů. Tím prvním je fakt, že na zakázce jako takové nemají žádný osobní podíl. Žádným způsobem se o ni nezasloužili. Výjimku přitom netvoří ani případy, kdy si zakázku sami vymysleli, aby ji mohli přidělit a urvat si z ní kus pro sebe. Stále totiž hospodaří s cizími- našimi penězi. Neinvestuješ- nemáš. To je přece základní pravidlo podnikání. Druhým důvodem, proč korupci nesmíme za žádných okolností tolerovat, je, že nás hrubým způsobem poškozuje. Z dosud odhalených případů jasně vyplývá, že se uplácení nechávají korumpovat hrozně „lacino“. Již zmiňovaný David Rath podle mě nebude v tomto směru ukázkovým příkladem. Z buštěhradské zakázky si chtěl ukousnout poměrně slušný krajíc. Mějme ale na paměti, že byl velkým bojovníkem proti korupci, takže koupit si právě jeho znamenalo zalovit v měšci hlouběji, než je běžně obvyklé. A co je běžně obvyklé? Nechat si dát doslova drobty za nevýhodnou zakázku, na které se někdo neskutečně napase. Aby to nevypadalo, že snad jen tak plácám, zkuste si třeba něco přečíst o zakázkách státních Lesů České republiky.

Kterou cestou dál?

Rád bych ale dnešní glosu zakončil nějak optimisticky. Nabízí se závěr ve smyslu, že třeba i Vy, Vy, nebo já staneme jednou na postech, které nám zajistí bezstarostnou budoucnost. Ano, budeme mít možná trochu problém s pohledem do zrcadla, ale už se nám nerozklepou kolena, když nám někdo po sté bude vykládat, že jsme jednou z prvních generací, která se v žádném případě nemůže spoléhat na důchodové zabezpečení. Nebo mohu dnešní zamyšlení uzavřít tvrzením, že se z tohoto balastu, ve kterém je naše republika až po krk, jednou vyhrabe. Že se úředníci a politici promění v nedobytné pevnosti, hájící za všech okolností zájmy své země a jejích občanů. Sami se rozhodněte, který z těch dvou konců je vám sympatičtější. Od toho se dá odvodit i to, jak to tady s námi bude dál.