Do koupelen, se snahou výrazně soupeřit o přízeň uživatelů, vstoupil také plast, konkrétně akrylát a jeho modifikace.
V porovnání s klasickými materiály jsou plastové vaničky sice méně odolné vůči poškrábání a mají i kratší životnost, která je obdobně jako u smaltu závislá na tloušťce plastové vrstvy, ale na druhé straně je tento handicap vyvážen nejen možností různého probarvení, ale především prakticky neomezenou tvarovatelností plastu, díky níž mohou být atypické výrobky cenově dokonce výhodnější než podobná produkce ze smaltované oceli.
Zajímavé jsou v této souvislosti výrobky z umělého kamene (corianu, quarylu, litého mramoru aj.), které nabízejí stejně bohatou škálu tvarů a barev, ale navíc i textur a mohou být vyrobeny na míru podle konkrétních požadavků. To je sice řadí do jiné cenové kategorie, zato jsou chemicky rezistentní a v podstatě nezničitelné. Nehledě na to, že kromě vaniček se tento materiál může ve formě desek uplatnit i na stěnách sprchového koutu.