Anuita: Učíme se ji znát

U důchodového spoření v současnosti není jiná možnost, než naspořené prostředky spotřebovávat formou anuity. Pomalu ale jistě se anuitu budeme učit znát. Přitom ve světě je anuita velmi rozšířeným produktem pro zajištění na důchod. Nicméně u nás o ní mnoho lidí neví, nevyužívá ji a ani netuší, jak funguje.

Co je anuita

Anuita je závazek pojišťovny (penzijní společnosti či jiné finanční instituce) vyplácet pravidelné dávky v dohodnuté výši a podle dohodnutého harmonogramu, a to výměnou za vložené prostředky. Její princip je velmi jednoduchý, nicméně samotný produkt je poměrně komplikovaný. Její fungování závisí na několika faktorech. Jedním z nich jsou úmrtnostní tabulky. Problém při výpočtu anuity je v tom, že průměrná doba dožití, která je stanovena dle tabulek v současnosti může být v budoucnosti vyšší. Že to není chiméra, dokazuje příklad z Velké Británie, kde má anuita dlouholetou tradici. Například v roce 1992 dosáhl 65letý muž při vložené částce 100 000 liber na anuitu 12 240 liber ročně, dnes jen 5 569 liber, tedy necelou polovinu. Souvisí to s tím, jak se prodlužuje věk dožití. Teoreticky se může stát, že pojišťovna kvůli dlouhověkým důchodcům může zbankrotovat, či (a to v každém případě) musí vytvořit rezervu na tzv. riziko dlouhověkosti. To se samozřejmě promítne ve výši poplatku za anuitu. Anuita jako komerční produkt není poskytována zdarma, ale za poplatek. A právě jeho výše ovlivní celkový výnos.

Vezměme si příklad pana Nováka, kterému je 62 let a v průběhu svého produktivního života si naspořil 1 000 000 Kč. Podle úmrtnostních tabulek se pan Novák dožije ještě dalších 16 let, tzn. celkem 78 let. Pojišťovna tedy počítá, že za 16 let je to 192 měsíců. Z vloženého 1 mil. Kč pak vyjde panu Novákovi měsíční renta 1 000 000/192 = 5 208 Kč.

Typy anuity

Zákon o důchodovém spoření stanovuje tři typy anuity (doživotní, doživotní s pozůstalostní penzí 3 roky a dvacetiletou), ale v zahraničí existuje více typů anuit. Někdo může namítnout, že to jsou jen různé varianty anuity na dobu určitou či té doživotní.

Standardní anuita zaručuje výplatu stejných, pevně stanovených dávek v průběhu předem sjednaného období. Její nevýhodu je inflace, která časem hodnotu rovné anuity smaže. S inflací by se měla umět vypořádávat rostoucí anuita, jejíž výše roste podle předem určeného procenta. Tento typ výplaty dávek však nemá nic společného s dalším investováním naspořené částky. Jde jen o jiné přerozdělení již naspořených prostředků.

Na výsledku investování závisí indexovaná anuita, která zajišťuje výplatu dávek na základě zhodnocení peněz. Prostředky se typicky zhodnocují podle výše technické úrokové míry, tedy nehrozí jejich propad (snížení anuity), na druhou stranu ne vždy se podaří překonat inflaci.

V zahraničí existuje i společná (manželská) anuita, která zaručuje výplatu dávek pro příbuzné, a to během dohodnutého období (resp. do smrti). Tato anuita se do značné míry podobá naší doživotní s pozůstalostní penzí.

Co nás může čekat v důchodu

Většina lidí stále spoléhá především na státní důchod. Pokud si i přesto spoří na důchod, nejčastějším způsobem vybrání peněz je jednorázové vyrovnání. Často pak marně hledají produkt, kam by mohli tyto vybrané peníze uložit (anebo část z nich), aby neztrácely na hodnotě. V tomto případě může anuita poskytnout neocenitelné služby. Nicméně nedůvěra mezi lidmi i nadále panuje. Podívejme se na příklad do míst, kde je anuita naprosto běžnou záležitostí.

V tabulce je uvedena průměrná výše měsíční anuity v librách pro lidi daného věku, při naspoření částky 100 000 liber (necelé 3 mil. Kč). Je samozřejmé, že čím nižší věk odchodu do důchodu, tím je delší očekávaná doba dožití a zároveň i nižší anuita (musí se rozprostřít na delší časové období).