Vše, co jste nevěděli nebo chcete vědět o studiu MBA

Co to vůbec je to „zázračné“ MBA?
MBA je zkratka pro anglický název „Master of Business Administration,“ jehož oficiální překlad Ministerstva školství ČR zní nehezky „Mistr obchodní administrativy.“ Nicméně, s obchodní administrativou má tento titul málo společného a český překlad je značně zavádějící. MBA je studium oficiálně postavené naroveň českému magisterskému stupni. Technicky a náročností však spíše odpovídá čemusi mezi stupněm magisterským a doktorandským; nastupují do něj studenti až po vystudování vysoké školy. Z pohledu praxe se jedná o studium velmi vážené, zaměřené především na management. Studenti a zejména absolventi MBA zastávají často vedoucí pozice ve významných společnostech. Svojí povahou je MBA akademické vzdělání zaměřené na aplikaci teorie při řešení rozhodovacích problémů z reálného světa.

Jaká je struktura studijního plánu? Co se tedy vlastně studuje v MBA? Co se vůbec skrývá za pojmem „management“?
Studijní plán MBA obsahuje povinné (core) a volitelné (elective) kursy. Povinné a volitelné kursy jsou podle typu MBA programu v celkové hodnotě mezi 32 a 36 kredity rozděleny zhruba na polovinu. Povinné kursy mají všichni MBA studenti na dané škole totožné; volitelné si vybírají podle své specializace. Podle toho, s jakým vzděláním člověk do MBA programu vstupuje, někteří studenti musí navíc absolvovat základní (foundation) kursy (cca do 20 kreditů). Tato skupina obsahuje například matematiku, účetnictví, ekonomii, statistiku, právo, marketing apod. Co jsem slyšel, absolventům VŠE často uznají vše až na právo a „Operations Management“. Člověku z medicíny by zřejmě nebylo co uznat.

S definicí „managementu“ je velký problém. Studium managementu v MBA neznamená, že by se člověk celé semestry učil obrázky organizační struktury podniku. Jak už jsem nastínil, management zde znamená učení se rozhodovacím přístupům a řešení problémů z praxe za pomoci aplikace teoretických znalostí. Během studia člověk probere desítky případových studií, ve kterých se zkoumají a řeší opravdové a aktuální problémy z reálných firem. Kupříkladu v předmětu Marketing Management se člověk jednak naučí různé teoretické přístupy (například Bostonská matice, EFE, IFE, SPACE, SWOT a další modely) a zároveň je nucen použít je všechny při rozhodovacím procesu v rámci zadaného projektu z reálného světa. Jako příklad mohu uvést návrh cenové politiky automobilů BMW na americkém trhu, analýzu implementace několika záruk poskytovaných výrobcem na kopírovací stroje Xerox, analýzu produktového mixu společnosti Kodak a posouzení vhodnosti jeho rozšíření do „cost-focus“ segmentu.

Ačkoliv je studium MBA zaměřené především na management, často je možné zvolit si zaměření (major či concentration). Základní nabídky bývají: marketing, podnikové finance, finance cenných papírů a kapitálových trhů, a manažerské informační systémy.

Jak je to s kredity? Je 32 kreditů hodně nebo málo?
Princip studijního systému založeného na sbírání kreditů je podobný jako na VŠE. Časově připadají dva kredity v závislosti na škole na zhruba 1500 až 1600 vyučovacích minut (tedy o několik hodin za semestr více než na VŠE). Přednášky bývají v „part-time“ (nebo také „evening“) programech (většina) mnohdy v délce 195 minut 1x týdně. Ve „full-time“ programech bývají 90 minutové, ale častěji. Obsahově jsou ty MBA pracnější.

Co obsahuje studium? Je to hodně náročné?
Náročnost studia je úměrná jeho délce. Pokud si někdo rozloží předměty a zkoušky do sedmi let, pak je to celkem pohoda a je možné při studiu i pracovat. Pokud se někdo rozhodne, že MBA dokončí do roku až dvou, pak je to doslova tryzna, pokud člověk bere studium vážně. Jen pro orientaci mohu uvést obsah několika mojich dvoukreditových předmětů. New Venture Formation: 6 písemek, 6 případových studií, 4 prezentace, 4 eseje, 2 panelové diskuse, písemné zpracování projektu na zhruba 30 stran, přibližně 450 stran teoretického čtiva, desítky hodin u počítače a teamové práce mimo přednášky. Dalším příkladem může být Strategic Management: 6 písemek, přibližně 900 stran čtiva, hodinová prezentace, písemné zpracování projektu na přibližně 30 stran. V předmětu Business Valuations bylo naordinováno sice jen zhruba 300 stran čtiva, zato ale navíc ocenění vybrané společnosti včetně finanční analýzy, které mi vyšlo na necelých 70 stran standardizovaného textu. Z mých zkušeností i zkušeností kolegů na jiných školách je vidět, že „diplomku“ píší studenti MBA každý semestr a dokonce několikrát, podle toho, kolik si zapíší předmětů. Pokud se člověk rozhodne, že dokončí MBA za méně než dva roky, pak jsou to studijní galeje čtrnáct hodin denně, sedm dní v týdnu (bez nadsázky).

To je síla! Stojí tedy takové studium vůbec zato?
Je pravda, že k poklidnému studentskému životu má tento obor hodně daleko. Je však nutné, aby studium mělo vysokou laťku a přísné standardy. Jedině tak je možné udržet jeho prestiž. Pokud člověk nastupuje na MBA s tím, že si prodlouží mládí, pak to zato rozhodně nestojí. Z pohledu rozšíření obzoru vzdělanosti a dalšího růstu jistě ano. Na mnoho pozic v pracovním světě člověka bez MBA prostě nevezmou. Pro přijetí na některé doktorandské programy na předních světových universitách je titul MBA či jiný „Master’s” obor rovněž nutnou podmínkou. Navíc je MBA bezvadné vzdělání pro lidi, které baví rozebírání komplexních problémů z obchodního světa a hledání jejich řešení.

MBA mě zaujalo, ale jak mám vybrat školu?
Velkou pozornost je nutné věnovat akreditaci vybrané školy. Organizace The Association of Advance Collegiate Schools of Business (AACSB) stanovuje pravidla a standardy pro výuku, schvaluje programy a koná pravidelný dohled nad subjekty poskytujícími toto vzdělání na americkém kontinentu.

Velice důležitým rozhodovacím faktorem je pověst školy. Pokud má člověk v plánu, že pouze vystuduje MBA a pak se vrátí do Prahy, pak na pověsti samozřejmě nezáleží tolik, jako když člověk hledá posléze zaměstnání v zahraničí. V druhém případě je pověst školy klíčem k úspěchu a je tedy nesmírně důležité školu správně vybrat.

V USA existují zhruba přes dvě stovky akreditovaných MBA programů. Některé jsou nabízeny na státních a některé na soukromých školách. Obecně lze říci, že soukromé školy dosahují prestižnější pověsti, jsou však také obvykle mnohem dražší. Nicméně, existuje i mnoho výjimek z tohoto pravidla a v žádném případě to neznamená, že by kvalita MBA programů ve státních universitách byla nízká. Jelikož se za studium na všech školách platí a to školné nemalé i na americké poměry, studium se zde řídí nejen akreditací AACSB ale zároveň z velké míry poptávkou uchazečů, jejichž ochota stěhovat se za vzděláním je vysoká a požadavky na kvalitu přísné, a tak si žádná škola nemůže dovolit nízkou kvalitu nabízeného studia.

Kvalita školy je spíše než kvalitou vlastní výuky hodnocena podle jejího zapojení do veřejného, společenského a firemního světa. Uchazeči o zaměstnání ze školy s velmi dobrou pověstí nemají problém nalézt zaměstnání, jelikož prestižní firmy samy přicházejí do těchto škol, pořádají pro studenty různé akce a samy aktivně hledají mezi studenty potenciální lidské zdroje. Školy postavené vysoko na žebříčku popularity mají proti méně známým školám kvalitnější „Career Center,“ které dokáže absolventům zprostředkovat zaměstnání podle jejich přání, dále mají rozsáhlejší školní, sportovní a knihovní areály, mezinárodní výměnné programy, luxusnější koleje, pořádají různé veřejné akce, učí na nich známější osobnosti, věnují se více výzkumu a vývoji, je na nich větší nabídka předmětů a oborů.

Slyšel jsem, že se MBA dá studovat nejen v Americe, ale dnes už také například v Praze. Je mezi tím rozdíl? Jak je to s „on-line“ programy?
Ano, rozdíl mezi diplomem z Pražské a americké vysoké školy je diametrální. MBA je titul pocházející z amerického prostředí, a tak je mnoho opodstatněných důvodů proč jej získat tam, kde původně vznikl. V USA vyučují předměty v MBA programech instruktoři s lety praxe a mnoha zkušenostmi často z manažerských postů v nadnárodních společnostech, velmi často mají doktorské vzdělání (zpravidla 70–90% instruktorů) z prestižních universit a jsou to kapacity jak na akademické půdě, tak v oblasti výzkumu a především v korporátním světě. MBA má v USA dlouhou historii, která již prověřila kvalitu mnoha z nich. Jak už jsem zmínil, dalším faktorem je akreditace školy. Hodnota MBA titulu z neakreditovaného programu je mizivá. Neméně důležitým hlediskem je studijní prostředí. Studium MBA neznamená pouze odsezení přednášek ve třídách; jsou to hodiny a hodiny teamové práce po večerech a víkendech, znalost společenského a firemního prostředí, budování kontaktů a učení se komunikaci – a to vše v anglickém jazyce a v cizím prostředí – člověk musí MBA prostě prožít a nejen vystudovat. A z těchto důvodů bych v žádném případě nedoporučoval jak neakreditované programy v ČR, tak i ty nabízené přes internet, kdy člověk získá titul pouze za pár let posílání domácích úkolů emailem.

Jak probíhají přijímačky? Vezmou mě na Harvard?
Přijímací řízení do MBA programu je zdlouhavý, komplikovaný a finančně náročný proces. Obzvláště důležitou složkou přijímaček je zkouška GMAT a uchazečova studijní historie. Obvyklá bodová hranice GMATu pro přijetí do programu je minimálně 600 bodů z 800, pro zahraniční studenty často 500. Pokud člověk nemá pracovní historii, která převáží studijní výsledky, pak jsou ty posuzovány velice pečlivě. Z toho důvodu velmi záleží na výsledcích studenta v „Undergraduate“ stupni. Je tedy jasné, že přijímací proces na školy typu Harvard, Yale, Princeton a další podobné je díky jejich možnosti opravdu detailně prověřit uchazečovy kvality a díky jejich striktním měřítkům velice přísný.

Náležitosti přijímacího řízení:

• Vyplněná přihláška ($40–$80)
• Podrobný strukturovaný životopis
• Esej na téma „K čemu mi studium MBA bude“
• Popis dosavadní pracovní historie (2 až 3 roky odborné praxe jsou často nutnou podmínkou k nastoupení do programu)
• Oficiální studijní historie (transcript) ze všech předešlých škol
• Zkouška GMAT ($225; min. 600 bodů)
• Mnohdy doporučení či alespoň doporučující dopisy
• Občas i přijímací pohovor
• Vysokoškolské vzdělání minimálně stupně „Undergraduate“
• Pro mezinárodní studenty:
• Zkouška TOEFL potvrzující znalost AJ ($130)
• Potvrzení z banky o finanční bonitě
• Studijní vízum

Když už se do programu dostanu, kolik mě to bude stát?
Vzhledem k tomu, že MBA je prestižní program určený pro v současnosti či v budoucnosti řídící a tedy zřejmě majetné osoby, je tomu přizpůsobeno i školné (tuition), které je v tomto případě většinou vyšší než pro jiné programy na tomto stupni akademického vzdělání. Školné na soukromých universitách typu Harvard a podobně se pohybuje řádově mezi 25 a 35 tisíci dolary za semestr. Studium na kvalitní ale méně prestižní soukromé škole prvního řádu (světově uznávané instituce; například MIT) lze pořídit za 20 až 30 tisíc USD za semestr. Soukromé školy druhého řádu (školy věhlasné spíše v rámci USA; například Northwestern University) jsou zhruba za 10–20 tisíc na semestr. Soukromé univerzity regionálního významu se pohybují kolem hranice$10 000 za semestr. Školné na státních institucích je do značné míry individuální; každá škola je stanovuje pro různé cílové skupiny různě (například jedna škola požaduje 20 tisíc za semestr pro nerezidenty a 5 tisíc pro rezidenty, jiná universita stejné úrovně má jedno školné$10 000 pro kohokoliv). Je sice možné brát výši školného jako jeden z ukazatelů kvality, nicméně není to vyčerpávající ukazatel.

Takových peněz za studium ... a nedá se školné nějak „obejít“?
Školy nabízející „full-time“ programy obvykle nabízejí i takzvaný „assistantship.“ Toto je označení pozice studenta, který ve škole pracuje jako jakási „pomocná vědecká síla“ (v praxi například opravuje písemky, kopíruje, vyhledává co je třeba v informačních zdrojích apod.) zhruba 20 hodin týdně a za tuto pracovní činnost je mu odpuštěno školné. Nezřídka kdy student v rámci „assistantshipu“ dostává navíc i malou výplatu. Získat „assistantship“ však není díky velkému zájmu ze strany uchazečů o studium jednoduché. „Assistantshipy“ jsou nabízeny ve větší míře na soukromých školách a ve „full-time“ programech.

Další možností, využívanou spíše na státních školách, je takzvané „tuition remission“ neboli odpuštění školného poskytované na individuelní bázi studentům, kteří si nemohou díky své životní situaci či původu zaplacení školného (ani půjčku) dovolit. „Tuition remission” může mít různé podoby. Setkal jsem se například s tím, že student nerezident nemusel platit školné jako nerezident, ale místo toho jen rezidentské školné s přirážkou 20 procent.

Provozují se v MBA třeba prospěchová nebo jiná stipendia?
Díky vysokému školnému a prestiži, MBA je pro mnoho škol významným zdrojem příjmu a dobré pověsti, a tak bývá poskytování stipendií značně omezeno. Zřídka je možné setkat se s „research fellowship“, což je stipendium pro asistenty vědeckých pracovníků. Jak už jsem zmínil, dobrý prospěch je zde velice důležitý a nedává se zadarmo. Pokud se ale člověk pilně učí, má šanci na „excellence scholarship“, což je klasické prospěchové stipendium. Pro nadané studenty je však větší odměnou červený diplom, který se označuje jako „Graduated with Distinction“. Červený diplom se uděluje za průměr GPA (Grade Point Average) 3.84 (nejlepší průměr je 4.00). GPA je velmi důležitým ukazatelem při hledání zaměstnání, pro udělení stipendia nebo při rozhodování studentova zaměstnavatele, zda-li mu má proplatit jeho školné.

Studium je pěkně drahé, ale školné asi není jediný výdaj, že?
Podstatnou část studijních nákladů tvoří knížky a různé poplatky. Není výjimkou, pokud knížka k předmětu stojí 150 nebo i 200 dolarů. Knížky jsou vyžadovány, používány a nutné k výuce již na první hodině a v knihovně se obvykle půjčit nedají, jelikož jsou předepsány téměř vždy jejich nejnovější vydání. Šance na úspěšné zakončení předmětu bez prostudování požadované literatury je mizivá. Poplatky spojené se studiem jsou například za poskytnutí studijní historie, za soupis předmětů k promoci, za promoční obřad, za parkování před školou a další. Zdarma není ani pivo při teamových dýcháncích, bydlení a strava.

A na závěr osobní názor na MBA...
Dle mého názoru je studium MBA vynikající doplněk pro všechny, které baví „ekonomické vzdělání“ a především pro absolventy VŠE. Mnoho věcí se sice probírá znovu avšak v naprosto jiném světle a za jiných podmínek. Nejen, že si absolvent VŠE v rámci MBA zopakuje desítky teoretických modelů naučených na přednáškách na VŠE. Oproti VŠE dostane šanci vyzkoušet je a ověřit pod vedením odborníků z praxe. V MBA člověk pozná, co je to věda aplikovaná v praxi, naučí se anglicky, naučí se tvrdě pracovat, komunikovat s lidmi a především je veden k tomu, aby sám myslel.

Nějaká rada na závěr?
MBA je dřina, je to pěkně drahé, ale určitě stojí zato! Hodně štěstí všem zájemcům!

Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru studentů Vysoké školy ekonomické v Praze iLIST.