Fasáda domu (1.díl)

Kolik lidí vůbec vstoupilo do budovy, pochopilo její provozní smysl, výtvarný záměr, technologické inovace, dispoziční schéma či dokonce míru uspokojení investorských požadavků? Nepatrný zlomek z těch, kteří o budově samé vynesou svůj soud, to mi věřte. Fasáda se tak stala zplnomocněným velvyslancem domu ve světě lidských emocí.

U rodinného domku platí tohle všechno dvojnásob. Kdo umí zaujmout kritické stanovisko k fasádě elektrárny či divadla a jaké puzení k něčemu podobnému člověk běžně prožije? V porovnání s rodinným domkem nepatrné.
Připodobnění fasády k lidské tváři je sice vousaté, ale zdá se mi dosti přesné. Jsou fasády ověšené tretkami a zmalované nejrůznějšími pigmenty jak tváře papuánských lidožroutů nebo českých punkerů. V obou případech nás přitom může zarazit disproporce mezi formou a obsahem. Lidojed je třeba jinak slušný člověk a vzorný otec rodiny, které se usilovně stará o přísun živočišných bílkovin všeho druhu. Punker si doma zase tajně pouští koledy a živí se jen sójovými boby, aby nemusel zabíjet zvířátka. Přezdobený dům s mnoha štukovými dekoracemi, betonovými balustrádami a pseudoklenebnými oblouky může být uvnitř až zarážejícím způsobem chudičký... Hlavně však: jen z jednoty tváře, jejího výrazu a toho, co se nazývá duší či přesněji duchem, povstává přímá a neodvozená lidská bytost. Faleš, koketérie, neupřímnost, devótnost, neurvalost, nevěrohodnost, snobství, povýšenost, procovství, servilita, pompéznost - to všechno jsou projevy nejednoty, disharmonie. Lidské i architektonické.
Připraveno ve spolupráci s časopisem