Fasáda: Nezbytný výklad teoretický (2.díl)

Klasickým příkladem pravdivosti výrazu průčelí domu je řešení divadelních budov. Nad hledištěm divadla je střecha, kdežto nad jeho jevištěm se nalézá provaziště, které bývá stejně vysoké nebo vyšší než jeviště samo. Schováme-li obě tyto části divadla (jeviště a hlediště) pod jedinou střechu, to znamená bude-li vnější hmota budovy výškově "zarovnána", není vlastně výraz takového průčelí "pravdivý", neboť tu výtvarné ohledy zastřely logický a věcný profil objektu. Josef Zítek tohle přirozeně věděl, avšak v jeho architektonickém cítění převládly ohledy výtvarnické: Národní divadlo je kryto střechou s rovným hřebenem.
Také u fasády rodinného domu se z tohoto hlediska utkáváme s řadou problémů. Zatížená, tedy nosná fasáda nese kromě nahodilého zatížení od stropů a střechy i svou vlastní váhu, takže celkové zatížení stoupá směrem dolů, k základům. Různá tloušťka takovéto stěny, klesající směrem vzhůru, by pak byla logickým vyjádřením průběhu sil v takovéto konstrukci. Sokl by byl silnější než hlavní část fasády a zúžena by byla také nadezdívka nad stropy v prostoru podkroví. Výtvarné důvody i zřetele praktického rázu však často vedou k řešení opačnému: sokl bývá užší a hlavní plocha fasády před něho předstupuje.

Připraveno ve spolupráci s časopisem