V katalogu si zájemce nevybírá jen podle ceny, ale také a často podle vnější podoby stavby. Dům se mu prostě zalíbí. A vejde-li se avizovanou cenou do vymezeného finančního limitu, pak už většinou dál příliš nepřemýšlí.
Taková volba je samozřejmě povrchní a skrývá v sobě také největší riziko: co je levné, může někdy být v pejorativním slova smyslu také laciné. Kvalitu rodinného domu přece neurčuje pouze jeho líbivá tvář; dům má v první řadě perfektně sloužit, to znamená mít provozně dispoziční vazby do detailu přizpůsobeny zvyklostem svých budoucích obyvatel. Jestliže stavebník tomuto kritériu nepřisuzuje prvořadou důležitost, dříve či později dojde ke zjištění, v čem mu dům nevyhovuje, v čem on jako uživatel není narozdíl od projektu univerzální.
Jakékoli úpravy hotového domu pak něco stojí - často víc, než bývá rozdíl v cenách projektů typové a individuální stavby.
Připraveno ve spolupráci s časopisem