Všichni občané s trvalým pobytem na území Česka jsou zdravotně pojištění a musí platit zdravotní pojištění.
Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP) mají povinnost si každý měsíc platit zdravotní pojištění své zdravotní pojišťovně. Za případné nesrovnalosti a chyby jsou zodpovědní přímo OSVČ nebo OBZP.
Za zaměstnance provádí platbu zdravotního pojištění jejich zaměstnavatel. Za výpočet o odvod zdravotního pojištění je zodpovědný zaměstnavatel. Za neplacení zdravotního pojištění ze strany zaměstnavatele nemůže být zaměstnanec sankciován, jedná se o pochybení zaměstnavatele.
Za státní pojištěnce (např. děti, penzisty, občany v evidenci úřadu práce, ženy na rodičovské dovolené) odvádí zdravotní pojištění stát.
Kdo neplatí daň z příjmu fyzických osob?
Při výpočtu zdravotního pojištění se neuplatňují žádné slevy nebo nezdanitelné položky jako při výpočtu daně z příjmu fyzických osob. V praxi tak nemůže nastat situace, že občan nezaplatí z příjmu ze zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti zdravotní pojištění. Od letošního roku není u zdravotního pojištění zaveden strop pro placení zdravotního pojištění. Všichni zaměstnanci i OSVČ tedy platí zdravotní pojištění ze všech příjmů. U zdravotního pojištění tedy převládá princip solidarity, nikdo z nás totiž neví, kdy bude zdravotní péči potřebovat a v jakém rozsahu. U sociálního pojištění je stanoven maximální vyměřovací základ (strop). Při překročení stropu se již sociální pojištění z příjmu nad tuto hranici neodvádí. V roce 2013 je maximální vyměřovací základ pro placení sociálního pojištění 1 242 432 Kč.
Praktické příklady
Na několika názorných příkladech si ukážeme situace, kdy zaměstnanec nebo OSVČ nezaplatí ze svého příjmu daň z příjmu fyzických osob, ale zdravotní pojištění ano.
1) Bezdětná paní Zelená má měsíční hrubou mzdu 10 290 Kč.
Zdravotní pojištění činí 464 Kč (4,5 % z 10 290 Kč).
Daň z příjmu fyzických osob je 0 Kč. ((10 290 Kč x 1,34 zaokrouhleno na sta nahoru) x 15 %) - 2 070 Kč).
2) Paní Černá má dvě děti, na které uplatňuje daňové zvýhodnění (1 117 Kč na každé dítě) a má měsíční hrubou mzdu ve výši 20 000 Kč.
Zdravotní pojištění činí 900 Kč. (4,5 % z 20 000 Kč).
Daň z příjmu fyzických osob je 0 Kč, paní Černá ještě dostane daňový bonus ve výši 284 Kč. ((20 000 Kč x 1,34 zaokrouhleno na sta nahoru) x 15 %) - 2 070 Kč) - 2 234 Kč).
3) OSVČ pan Modrý dosáhne za rok 2013 zisku 100 000 Kč.
Zdravotní pojištění činí 20 967 Kč za celý rok 2013. (13,5 % z minimálního ročního vyměřovacího základu, který za rok 2013 je ve výši 155 304 Kč). Za každý měsíc výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti je minimální vyměřovací základ 12 942 Kč. V případě, že je skutečný vyměřovací základ nižší než minimální vyměřovací základ, tak se zdravotní pojištění vypočítává z minimálního vyměřovacího základu.
Daň z příjmu fyzických osob je 0 Kč. ((100 000 Kč x 15 %) - 24 840 Kč) OSVČ uplatňují základní slevu na poplatníka až v daňovém přiznání, proto se uplatní celá částka za rok ve výši 24 840 Kč. Zaměstnanci uplatňují základní slevu na poplatníka měsíčně 2 070 Kč (24 840 Kč: 12). Když je sleva na poplatníka vyšší než daňová povinnost jako v našem případě, tak je daňová povinnost nulová, nevzniká tedy žádný přeplatek.
4) OSVČ pan Bílý dosáhne za rok 2013 zisku 344 300 Kč a uplatní daňové zvýhodnění na dvě své děti.
Zdravotní pojištění činí 23 241 Kč za celý rok 2013. (344 300 Kč x 50 % x 13,5 %).
Daň z příjmu fyzických osob je 0 Kč. ((344 300 Kč x 15 %) - 24 840 Kč) - 26 808 Kč). Daňové zvýhodnění na děti (za každý měsíc 1 117 Kč na každé dítě) uplatní OSVČ v souhrnné výši v daňovém přiznání, zaměstnanci jej mohou uplatňovat měsíčně.
Zdravotní pojištění platí všichni
Jak jsme si ukázali na názorných příkladech, tak zdravotní pojištění odvádí i řada občanů (zaměstnanců nebo OSVČ), kteří neplatí nic na dani z příjmu fyzických osob. Zdravotní pojištění musí být vždy zaplaceno alespoň v minimální výši. Pro zaměstnance OBZP je minimálním vyměřovacím základem minimální mzda, pro OSVČ je to minimální vyměřovací základ.