Kdy se platí z podprůměrného příjmu vysoké daně?

Případů, kdy se z nízkého příjmu platí vysoké daně, je hned více. V článku se zaměříme na pracující důchodce a osoby samostatně výdělečně činné s nízkým ziskem. Dalšími případy je například odměna na základě dohody o provedení práce s měsíční odměnou nad 10 tisíc korun (zaměstnanec i zaměstnavatel platí z příjmu povinné pojistné), kdy není podepsáno prohlášení k dani (není možné uplatnit daňové slevy).

Pracující penzisté platí vysoké daně

Odchod do starobního důchodu neznamená, že nemůže penzista již pracovat nebo vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. V řádném důchodovém věku nejsou žádná omezení ohledně výše příjmu nebo druhu práce. Vše záleží pouze na pracujícím důchodci. Od letošního roku má však výdělečná činnost v důchodu nevýhodu formou vyššího zdanění.

V letošním roce nemohou občané, kteří k 1. lednu letošního roku pobírají starobní důchod, přitom je jedno zdali řádný nebo starobní důchod, z důchodového pojištění nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu uplatnit základní slevu na poplatníka. Ročně činí sleva 24 840 Kč, měsíčně 2 070 Kč. Z důvodu neuplatnění slevy je celkové zdanění pracujících penzistů vyšší než zaměstnanců s nadstandardními příjmy.

Praktický příklad

Pan Černý pobírá starobní důchod od roku 2012, nadále však pracuje, měsíční mzda pana Černého činí 15 000 Kč. Pan Novotný pracuje pro stejného zaměstnavatele, jeho měsíční mzda je 45 000 Kč. Jaký je rozdíl ve zdanění práce obou zaměstnanců?

Zdroj: vlastní výpočet autora

Přestože má pan Novotný trojnásobně vysokou hrubou mzdu než pracující penzista pan Černý, tak má nižší zdanění práce. Čistá mzda pana Novotného činí 33 075 Kč a mzdové náklady zaměstnavatele 60 300 Kč (v našem případě jsou shodné se superhrubou mzdou), zdanění práce tak činí 45,1 %. Naproti tomu pracující penzista pan Černý má čistou mzdu 11 015 Kč a mzdové náklady zaměstnavatele činí 20 100 Kč, zdanění práce je 45,2 %. Právě z důvodu nemožnosti uplatnit slevu na poplatníka je zdanění práce u pana Černého vyšší než u pana Novotného.

Nízký zisk = vysoké zdanění

Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), pro které je výdělečná činnost jejich hlavním zdrojem příjmu, musí vždy zaplatit sociální a zdravotní pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Při nízkém zisku je zdanění (v % ze zisku) pro tyto OSVČ vyšší než u ziskovějších kolegů.

Praktický příklad

Protože skutečný vyměřovací základ pro platbu sociálního a zdravotního pojištění je nižší než minimální vyměřovací základ stanovený zákonem, tak se bude sociální i zdravotní pojištění počítat z minimálního vyměřovacího základu. Minimální vyměřovací základ se liší pro platbu sociálního i zdravotního pojištění. Skutečný vyměřovací základ pana Modrého činí 60 000 Kč (120 000 Kč x 50 %). Povinné pojistné se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Na dani z příjmu fyzických osob neodvede pan Modrý nic, protože daňová povinnost je nižší než celková sleva na poplatníka. Celkem musí OSVČ pan Modrý zaplatit na povinných odvodech 43 642 Kč, což je 36,4 % z dosaženého zisku 120 000 Kč.

Zdroj: vlastní výpočet autora

Pan Červený

Skutečný vyměřovací základ pana Červeného je 160 000 Kč (320 000 Kč x 50 %) je vyšší než minimální vyměřovací základy pro platbu sociálního a zdravotního pojištění. Povinné pojistné se tak bude v obou případech počítat ze skutečného vyměřovacího základu. Celkové povinné odvody OSVČ pana Červeného činí 91 480 Kč, což je 28,6 % z dosaženého zisku 320 000 Kč. Efektivně tedy zaplatí pan Červený na povinných odvodech méně než pan Modrý, přestože dosáhl vyššího zisku.