Stavební spoření - vysoké úroky na odstřel

Krátí se výše státní podpory a zhoršují se podmínky. Přesto má stavební spoření ve svém portfoliu stále množství lidí. Najdou se i tací, a není jich málo, kteří mají ještě smlouvy uzavřené do roku 2002. Tyto smlouvy na dnešní poměry nesou více než nadstandardní úroky. To pro stavební spořitelny není příliš pozitivní, neboť takové smlouvy jsou pro ně příliš drahé a v konkurenci hypotečních úvěrů (a při pádu klíčových úrokových sazeb na historická minima) si nemohou dovolit půjčovat příliš draze. Snad se pak stane, že výše úroku na smlouvě při spoření je vyšší, než výše úroku při řádném úvěru. To se spořitelnám samozřejmě moc nezamlouvá.

Výpovědi se hrnou

Vzhledem k jejich nevýhodnosti pro ně se spořitelny snaží staré smlouvy vypovědět, resp. přimět „staré“ klienty k přechodu na novou smlouvu či aktuální tarif s nižším úročením, a to výměnou za nějakou výhodu. Ta je často menší, než je výnos ze staré smlouvy. Pokud se tak nestane, spořitelna hrozí jednostrannou výpovědí smlouvy. Jako první na podzim 2012 s výpověďmi začala Raiffeisen stavební spořitelna. Letos se k ní přidaly i další ústavy, zejména Stavební spořitelna České spořitelny, a Modrá pyramida. I když se nejedná o masovou událost, z celkového počtu smluv se to týká asi 2,5 % klientů, ty, kterých se to týká, to nijak nepotěší.

Důvod se vždy najde

Hlavním impulsem k výpovědi starších smluv s vysokým úročením bývá tzv. přespoření. Tedy situace, kdy naspořená částka, včetně všech připsaných úroků a státní podpory překročí cílovou částku. Výpovědi se dějí na základě Všeobecných obchodních podmínek.

Kromě přespoření je důvodem k jednostranné výpovědi i stav, kdy si klient po uplynutí vázací doby již aktivně nespoří (nedostává tak státní podporu), ale své peníze si nechává zhodnotit (úročit) stavební spořitelnou. Tedy využívá stavební spoření jako více úročený termínovaný vklad.

(Ne)přecházet

Vyplatí se klientovi využít „výhodné“ nabídky stavební spořitelny a přejít? V případě, že by spořil od roku 202 částku 1500 Kč měsíčně a využíval maximální státní podporu (tzn. 4 500 Kč za rok) a od roku 2011 by spořil 1800 Kč měl by se jeho zůstatek pohybovat, při úročení obvyklém v dané době, tedy 3 % p.a., na úrovni 280 000 Kč. V takovém případě by měl za celou dobu trvání roční úrok po zdanění asi 7 100 Kč. Pokud by využil nabídky stavební spořitelny a přešel by (bez toho, aniž by čerpal úvěr, jen by spořil), úrok se mu sníží na 3 500 Kč. Nabídka levnějšího vedení účtu (v řádech stokorun) pak nemůže snížení úroku o polovinu vynahradit.

Nové smlouvy nepřináší tak zajímavý výnos jako předtím. Otázkou je, zda existuje nějaká alternativa i mimo prostředí stavebního spoření. Nejčastěji je výnos z stavebního spoření porovnávám se spořícími produkty, tedy spořicí účet a termínované vklady. V tomto srovnání přespořené stavební spoření vítězí, zvláště po poklesu úroků na termínovaných vkladech. Spořicí produkty v dnešní době, až na malé výjimky, nejsou schopny nabídnout výnos překonávající inflaci. Není proto divu, že jsou klienti, kterým je smlouva o stavebním spoření jednostranně vypovězena se nechtějí vzdát. Na druhou stranu je nutné chápat i postoj stavebních spořitelen, pro které jsou smlouvy s vysokými úroky zátěží a jednostranné výpovědi z jejich strany brát jako logický krok, který musel přijít.