Bavorské peklo jménem Flossenbürg

V Bavorsku, jen několik málo kilometrů od hranic s Českou republikou, leží malá a klidná víska Flossenbürg. Nad vesničkou se tyčí vzorová zřícenina hradu, kolem dokola jsou zalesněné kopce. Na stráni pěkná vilová čtvrť, v nedalekém údolí starý kamenolom, jako stvořený k nedělním procházkám. Toto dnes téměř idylické místo se ale před šesti desetiletími stalo pro desetitisíce lidí peklem na zemi, strašlivým vězením. Řada z nich zde zemřela.

Tragickou minulost dnes připomíná památník. Jezdí sem školní zájezdy, mládež z celé Evropy i bývalí vězni. Příští rok tomu již bude šedesát let od chvíle, kdy se po americkém osvobození navždy zavřely brány koncentračního tábora Flossenbürg.

U nás nepříliš známý koncentrační tábor Flossenbürg začal fungovat v roce 1938. Tím, že jej nacisté postavili v bavorských lesích, zůstal skryt před okolním světem. Dokonce ani sami obyvatelé Flossenbürgu nevěděli, že přímo v jejich sousedství vyrůstá a posléze také funguje továrna na zabíjení, i když to tušili.

Pod Flossenbürg spadalo ještě dalších asi 100 menších táborů, rozmístěných v Bavorsku, Sasku a Čechách. Tato rozsáhlá oblast byla spravována z jediného místa - z flossenbürské komandatury.

Tábor byl umístěn na úpatí kopce v poměrně strmém svahu, kde vyrostla řada dřevěných vězeňských baráků. Na rovné ploše dole pod kopcem byla postavena zděná kuchyně a prádelna. Mezi nimi se nacházelo prostranství zvané "Appellplatz", místo, kam dozorci svolávali vězně na nástup, apel. Takové apely se konaly i dvakrát denně a probíhalo při nich sčítání vězňů. Pokud konečné číslo nesouhlasilo, například proto, že některý z vězňů uprchl, museli všichni vězni stát v pozoru tak dlouho, dokud se dotyčný nenašel. To mohlo trvat i několik dní. Mnoho vězňů tak dlouhé stání nevydrželo a zkolabovalo. Jednou například uprchl polský vězeň a všichni ostatní Poláci museli stát na prostranství nepřetržitě 72 hodin.

Budova prádelny se zachovala dodnes. Během existence tábora měla tři funkce. Kromě toho, že se tam pralo prádlo, fungovala i jako kotelna pro budovu komandatury. Její třetí funkcí zabezpečovaly sprchy umístěné ve sklepě, které byly pro nově příchozí vězně první zastávkou v lágru. Vězni byli zbaveni šatů i všech osobních věcí a ostříháni. Místnost se sprchami bývala přeplněna lidmi, na které dozorci pouštěli střídavě vařící a ledovou vodu. Tato "koupel" byla zároveň na dlouhou dobu poslední možností očisty, protože vězni po celý svůj pobyt v táboře neměli jak a kde se pořádně umýt.

Na okraji tábora stály čtyři baráky, ve kterých byli umístěni ruští zajatci, se kterými SS zacházela obzvláště krutě. V barácích z dřevěných desek bez důkladnější izolace mělo původně bydlet asi 300 vězňů, později se jich ale do jedné budovy musela vměstnat bezmála tisícovka.

V zajatecké části tábora stálo také vězení. Nabízí se otázka, proč budovat vězení v koncentračním táboře, který je sám o sobě jednou velkou věznicí. Vězení sloužilo jednak k potrestání vězňů za "přestupky" proti táborovému řádu (za přestupek ovšem mohli příslušníci SS označit prakticky cokoli. Příkladem jejich zvůle je situace, kdy jeden voják sebral vězňovi z hlavy čepici a odhodil ji o kus dál. Vyzval pak vězně, aby si pro ni došel. Vězeň musel jít, protože by jinak neuposlechl příkaz. Když se ale vydal směrem k pohozené čepici, byl zastřelen "na útěku"). Kromě "běžných" vězňů byli ve věznici umístěni i vězňové "zvláštní" - vysocí církevní hodnostáři, členové zahraničních vlád, atd...

Vězni zde dostávali ještě méně jídla než bylo v táboře obvyklé a byli také umístěni na samotce. Ani tady si nemohli být jisti životem, protože esesmani zabíjeli jednoduše na potkání. Na vězeňském dvoře byla popravena řada vězňů. Jako jedni z posledních zde zemřeli také příslušníci německého protinacistického odboje. Bylo to pouhé dva týdny předtím, než tábor osvobodili Američané.

Za táborem se nacházelo krematorium, kam už vězňové neměli přístup. Jediné, co mohli z tábora vidět, byl kouř, který stoupal z pece. Mrtvoly vězňů se z tábora odvážely tunelem a rampou, která vedla přímo do krematoria. Poté, co tam mrtvého přivezli, položili jej na speciální kamenný stůl a vytrhali mu zlaté zuby. Pak teprve bylo tělo spáleno. Celkem prošlo Flossenbürgem za sedm let jeho existence asi 100 000 vězňů. Zemřela jich zde téměř třetina.

Tábor měl ještě další část - areál pro příslušníky SS. Kromě domů, ve kterých bydleli, se v této části lágru, oddělené od vězeňské části ostnatým drátem, nacházela ještě zmíněná komandatura a také SS kasino. Obě budovy se dochovaly dodnes. V komandatuře působí správa památníku Flossenbürg, informační středisko a archiv, z kasina je dnes restaurace.

Celý tábor byl obehnán vysokým elektrickým plotem s ostnatým drátem. Možnost úniku tedy byla minimální. Nepřekonatelný plot se stal pro některé vězně nástrojem sebevraždy, když se se slovy "jdu do drátu" rozběhli přímo proti plotu nabitému elektřinou, aby tak už nemuseli dále snášet nelidské podmínky v táboře.

Poslední částí flossenbürského tábora byl kamenolom, vzdálený několik set metrů od tábora. Ve Flossenbürgu nebyla plynová komora jako v mnohých jiných táborech, ale zdejší vězni měli být doslova zničeni prací. K tomuto účelu měl sloužit právě kamenolom, kde vězni transportovali obrovské kameny z jednoho konce lomu na druhý, a to z jediného důvodu - měli být vyčerpáni k smrti.

Kamenolom ale využívali nacisté i ke stavebním účelům. Žula, která se zde těžila, byla na místě opracovávána a kamenné bloky putovaly do asi 120 kilometrů vzdáleného Norimberka (viz rámeček Norimberk - Hitlerovo město), kde byly používány na stavbu monumentálních budov, které měly sloužit jako výkladní skříň Hitlerova režimu.

Dnes lze čas ve Flossenbürgu strávit různými způsoby. Památník, který v areálu bývalého tábora vznikal postupně od roku 1946, nabízí prostor k procházkám, k zamyšlení i k modlitbě. Součástí památníku je jak křesťanský kostelík, tak židovská modlitebna, nejmladší stavba celého komplexu, postavená v roce 1995.

V "Údolí smrti", jak se nazývá část památníku s krematoriem, se také nachází "Prostranství národů", místo, kde jsou umístěny pamětní náhrobní kameny všech národů, jejichž příslušníci v KT Flossenbürg zahynuli. Do Údolí smrti se vchází branou, která původně tvořila vchod do tábora a byla po válce symbolicky přemístěna sem, do areálu památníku. Součástí památníku je také čestný hřbitov, kam byly přemístěny ostatky vězňů z celého Bavorska, kteří zahynuli v koncentračních táborech nebo při pochodech smrti. V jednotlivých hrobech je zde pochováno více než 5500 osob.

Pracovníci památníku říkají, že by do budoucna rádi vrátili všechny zachovalé budovy do původního stavu, tak jak vypadaly během existence tábora, a to včetně interiérů. Ve Flossenbürgu se konají každoroční setkání bývalých vězňů, a také setkání mladých lidí z celé Evropy (viz rámeček Vzkaz pro budoucnost). Flossenbürg je tedy nejen vzpomínkovým místem k uctění památky obětí nacismu, ale také místem, kde se propojuje minulost s budoucností a historické varování se předává dalším generacím.

Další informace o památníku ve Flossenbürgu i o tamních setkání mládeže najdete na www.gedenkstaette-flossenbuerg.de


Vzkaz pro budoucnost

"Tím, že se zde pokoušíme naučit lekci, kterou jiní sami prožili, dáváme znamení budoucnosti. Budoucnosti, která už nikdy nesmí přinést místa, jako toto..." Tak zněl závěr krátkého proslovu, který pronesli zástupci všech zemí zúčastněných na letošním mezinárodním setkání mládeže ve Flossenbürgu.
Belgie, Bělorusko, Česká republika, Slovensko, Polsko, Německo. Šest zemí, které letos vyslaly své zástupce do Flossenbürgu, aby se tam během jednoho týdne přímo od bývalých vězňů KZ Flossenbürg dozvěděli o nacismu, holocaustu a koncentračních táborech prostřednictvím jedinečného osobního svědectví. Stejně tak i bývalí vězni, kteří s mládeží diskutovali v jednotlivých skupinách, pocházeli z různých zemí Evropy, i světa.

Na programu setkání byly kromě diskusí s vězni také exkurze do různých muzeí a na místa, která nějak souvisí s KT Flossenbürg. Cílem těchto setkání je především podnítit v mladých lidech zájem o problematiku holocaustu, upozornit je na to, co se v nedávné historii stalo, ukázat jim místa, kde se tyto události odehrávaly a seznámit je s lidmi, kteří přežili.


Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.