Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí
Oblast cestovních náhrad upravuje zákoník práce a sazby vždy těsně před začátkem nového roku vyhláškou oznamuje ministerstvo práce a sociálních věcí. Upravuje sazby stravného, náhradu za 1 km a průměrnou cenu pohonných hmot. Vyhláška platná pro rok 2013 se vydáním nového právního předpisu od 1. ledna 2014 ruší.
KALKULAČKA: Výše cestovních náhrad 2014
Obecně platí, že cestovní náhrady přísluší v prokázané výši, zákoník však zároveň upřesňuje minimální či maximální výši některých cestovních náhrad, a to odlišně pro podnikatelské subjekty a subjekty státní a příspěvkové sféry.
Vyšší náhrady podléhají zdanění a odvodům
Níže uvedený přehled by podnikatelům měl poskytnout vodítko pro výpočet cestovních náhrad zaměstnanců v částce, která nebude podléhat zdanění podle zákona o daních z příjmů. Zaměstnavatelé mohou vyplácet náhrady nad uvedený rámec uvedený v zákoníku práce, ovšem částka, o níž je rámec překročen, podléhá zdanění a odvodům sociálního a zdravotního pojištění a na straně zaměstnance je součástí jeho mzdy. Krácení stravného je od roku 2012 povinností přímo ze zákona.
Podstatné změny se týkají zejména podmínek a výše stravného při pracovních cestách zaměstnanců, a to jak tuzemských, tak zahraničních. Sazby stravného se v jednotlivých časových pásmech zvyšují o jednu až tři koruny. “Průměrné ceny pohonných hmot odpovídají statisticky zjištěným hodnotám a zákonem stanovenému způsobu jejich zaokrouhlování,“ dodává ministr práce a sociálních věcí František Koníček.
Náhrada jízdních výdajů přísluší v prokázané výši
Za použití soukromého vozidla pro služební účely (na žádost zaměstnavatele) však přísluší základní náhrada za každý 1 km jízdy a náhrada za spotřebované pohonné hmoty (dále "PHM"). Cílem základní náhrady je kompenzovat opotřebení vozidla.
Základní náhrada pro rok 2014 u osobních vozidel činí 3,70 Kč. (to je o 10 haléřů více než v roce 2013) u jednostopých vozidel a tříkolek pak tato základní sazba činí 1,00 Kč.
Náhrada za spotřebované pohonné hmoty je odvozena z technických parametrů vozidla (průměrný údaj o spotřebě podle technického průkazu) a ceny pohonné hmoty prokázané dokladem nebo v případě více dokladů aritmetickým průměrem. V případě, že nedojde k prokázání skutečné ceny pohonných hmot, využije se následujícího výpočtu průměrné výše náhrady:
- U benzinu 95 oktanů: 35,70 Kč/l
- U benzinu 98 oktanů: 37,90 Kč/l
- U motorové nafty: 36,00 Kč/l
TIP: Aktuální cena pohonných hmot
Vzorec pro výpočet náhrady
Náhrada na 1 km = 3,70 Kč + Průměrná spotřeba dle TP na 100 km/ 100 * Cena PHM.
Náhrada za spotřebované pohonné hmoty za kilometry ujeté mimo území České republiky při zahraniční pracovní cestě přísluší v cizí měně.
Náhrada výdajů za ubytování
Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci náhradu výdajů za ubytování, které vynaložil v souladu s podmínkami pracovní cesty, a to ve výši, kterou zaměstnavateli prokáže. Zaměstnavatel však může před začátkem pracovní cesty určit parametry ubytování - např. max. výši ceny. Ubytování u příbuzných nelze proplatit ani za ně poskytnout paušální částku, protože jej (výši, počet dnů, zahrnuté služby) nelze prokázat (nepodnikající osoba nemůže vystavovat potvrzení výdajů). Po dobu předem dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance není zaměstnavatel povinen zaměstnanci náhradu výdajů za ubytování poskytnout, i když musel po tuto dobu zaměstnanec s ohledem na podmínky pracovní cesty nebo ubytovací služby výdaje za ubytování uhradit.
Výše sazeb tuzemského stravného
Při tuzemské pracovní cestě přísluší zaměstnanci stravné za každý kalendářní den ve výši:
- 67 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin
- 102 Kč až 123 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin
- 160 Kč až 191 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
O výši stravného v rámci rozpětí rozhoduje zaměstnavatel. Pokud zaměstnavatel nestanoví konkrétní výši stravného, garantuje zaměstnanci zákon nárok na stravné ve spodní sazbě stanoveného rozpětí.
Horní hranice rozpětí je stanovena pro zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3 zákoníku práce. Ostatní zaměstnavatelé mohou poskytovat i vyšší stravné, ale částka poskytnutá nad tuto hranici se připočítá k základu pro daň z příjmů zaměstnance a zaměstnanec i zaměstnavatel z ní odvedou pojistné na zdravotní a sociální pojištění.
V případě jedné pracovní cesty, která spadá do 2 kalendářních dnů, je možné posuzovat dobu trvání pracovní cesty dohromady za oba dva dny, pokud to je pro zaměstnance výhodnější. To však neplatí pro tuzemskou část zahraniční pracovní cesty.
V případě více pracovních cest v jednom kalendářním dni je nutné posuzovat každou pracovní cestu samostatně.
Pokud bylo zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá (dále jen "bezplatné jídlo"), přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu:
- 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin
- 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
- 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Míra snížení stravného za jedno bezplatně poskytnuté jídlo tak může v podnikatelské sféře činit např. u pracovní cesty trvající 5 až 12 hodin 1 % až 70 %.