Okružní plavba terciárním vzděláváním

...ekonomických škol proslavené nejen natáčením úspěšného a nadčasového filmu ´Marečku, podejte mi pero´ začal studovat vyšší odbornou školu zaměřenou na mezinárodní obchod. Následovala menší soukromá vysoká škola (… která se nedávným spojením s jinou školou stala součástí jedné z největších soukromých škol v ČR), britská vysoká škola, veřejná vysoká škola – společný program ČVUT a VŠE, manažerský program a další profesní (tentokrát spíše teoretičtěji zaměřený) studijní program MSc.

Měl jsem tak možnost vyzkoušet si z pozice studenta různé typy škol a studijních programů a na vlastní kůži tak okusit rozdíly ve studiu a výuce například na veřejné škole, která čítá přes dvacet tisíc studentů a jejíž historie sahá až do počátku 18. století. Naproti tomu ale také vím, jaké je to studovat na menší škole, která se teprve vyvíjí a hledá si svou vlastní identitu mezi ostatními subjekty českého vzdělávacího systému. Na základě praktických zkušeností tak můžu také srovnat specifika studia vyšší odborné školy a vysoké školy, veřejné a soukromé vzdělávací instituce nebo domácí školy a školy zahraniční. Možná jsem v tomto směru tak trochu raritou, protože je jistě mnohem častější, když student prohlubuje a profiluje své vzdělání v určitém (zpravidla stejném či příbuzném) oboru např. tím, že po absolvování prvního stupně (bakalářského) VŠ pokračuje na stupni magisterském a poté třeba i na úrovni doktorského, tedy Ph.D. studia.

Zajímavostí spojenou s mým studiem je i zápis do databanky českých rekordů. Samotný rekord samozřejmě není stěžejním tématem a cílem tohoto článku, možná by ale stálo za to stručně objasnit, k čemu je takový zápis do České knihy rekordů dobrý a užitečný s ohledem na to, že ve vzdělávání na rozdíl třeba od sportu o rekordy určitě nejde. Smyslem onoho počinu je ukázat, že chození do školy nemusí být nutně vnímáno jako nutné zlo a že je normální chodit do školy rád. Samozřejmě jsem si musel zvyknout na různé nálepky typu „sběratel titulů“, „věčný student“, „rychlostudent“, projevy nepochopení a podobně. Přiznám se, že už mi to snad ani nevadí, protože pro mě je mnohem důležitější, když mi například někdo řekne nebo napíše, že článek nebo rozhovor se mnou ukázali svému dítěti-školákovi jako motivaci a pozitivní inspiraci, což už se mi stalo mnohokrát. Před pár dny jsem sledoval pořad Hyde park, ve kterém byl hostem univerzitní profesor z oblasti fyzikální chemie. Mimo jiné  dostal otázku, co říká úrovni znalostí českých žáků a studentů, viz například poslední výsledky výzkumu PISA. Odpověděl něco v tom smyslu, že za mnohem závažnější považuje to, že podle jiného výzkumu mají české děti v porovnání se školáky v jiných zemích nejméně rádi školu. Jsem úplně stejného názoru, a proto si myslím, že aktivita každého, kdo může alespoň nepatrně přispět, byť třeba popularizační formou, k trochu jinému vnímání školy ze strany menších či větších školáků má smysl a rozhodně stojí za to.

Ale abych neutekl od tématu… Svůj článek jsem nazval „Okružní plavba terciárním vzděláváním“ hlavně z toho důvodu, že mi přišel titulek symbolický, protože ať si člověk přečte jakoukoliv diskusi na téma vzdělávání, prakticky v ní nelze nenarazit na názory, v níž  mnozí diskutující ostře kritizují počet škol nebo počet studentů každoročně nastupujících na vysoké školy. Kolikrát už jsem slyšel nebo četl, že je u nás „moře škol“… Já osobně si nemyslím, že vzrůstající počet škol je sám o sobě špatným jevem. Za negativní považuji až tu situaci, kdy pod tíhou masy studentů a v režimu financování tzv. „na studenta“ školy snižují ze svých požadavků a pomyslnou laťků nároků přizpůsobují těm, kteří by dříve pravděpodobně žádnou vysokou školu nevystudovali. Nicméně nejsem toho názoru, že studium vysoké školy má být jen pro vyvolené. Stačí se podívat na podíl terciárně vzdělaných lidí ve skandinávských zemích nebo třeba Kanadě. V každém případě, české moře škol, nejen na terciárním stupni, nabízí jistě dostatečné množství přístavů, v nichž mohou mladí lidé na určitý čas zakotvit. Jenom pár čísel – cca 180 vyšších odborných škol, 26 veřejných vysokých škol (plus 2 státní), 44 soukromých škol, desítky jazykových škol, desítky institucí manažerského, profesního a celoživotního vzdělávání…

Na pár místech jsem tedy také zakotvil. Jistě by nebyl problém popsat řadu stránek a jednotlivá studia či školy rozebrat z mnoha úhlů pohledu. Ostatně inspirace jsem za ty roky ve školách načerpal dostatek. Ale protože sám vím, že příliš dlouhé články začnou dříve či později zákonitě nudit, zkusím namísto obsáhlé reprospektivy takříkajíc vypíchnout vždy jen několik hlavních výhod a nevýhod jednotlivých typů škol. Tedy alespoň na základě daného vzorku, který jsem měl možnost sám na sobě otestovat.

vyšší odborná škola
+  vysoký podíl souvislé praxe
+ profesní a praktičtější zaměření výuky, menší penzum teoretických (v praxi jen obtížně využitelných) informací
+ zajímavá alternativa pro méně studijní typy

- obecně nízký respekt (částečně neoprávněně) k VOŠ ze strany odborné veřejnosti i zaměstnavatelské sféry
- problematická pozice v české vzdělávací soustavě a s tím spojené problémy s návazností na další úrovně studijních probramů
- přestože se svou organizací blíží VŠ studiu, přístup pedagogů je většinou středoškolský

soukromá vysoká škola
+ flexibilnější organizace výuky, široká škála možností „dálkového studia“
+ zpravidla menší studijní skupiny umožňující individuálnější přístup
+ menší institucionální zkostnatělost

- finanční náročnost
- obecně horší pověst než je tomu u zavedenějších veřejných škol
- značné rozdíly mezi studenty vedoucí nezřídka k demotivaci těch schopnějších

veřejná vysoká škola
+ lepší pověst a renomé mezi odbornou i laickou veřejností
+ infrastruktura potřebná ke studiu (dobře vybavené knihovny, menzy, informační systémy)
+ odbornost a erudice akademických pracovníků

- velké množství studentů (neosobní přístup, často neochota až otrávenost ze strany studijního oddělení, apod.)
- stále relativně malé množství odborníků z praxe
- přílišný důraz na málo využitelné teoretické poznatky

zahraniční vysoká škola
+ systematičtější práce studentů během semestru
+ větší důraz na komunikační, týmové a prezentační schopnosti studenta
+ více se podporuje zdravá soutěživost mezi studenty

- méně intenzivní osobní kontakt s vyučujícími
- přilišný důraz na standardizované písemné testy na úkor ústních zkoušek
- finanční náročnost

manažerský studijní program (MBA, aj.)
+ různorodost studijní skupiny (věk, pozice, obory, vzdělání), nejvhodnější typ studia pro networking
+ orientace na praxi, propojení teoretických poznatků s reálnými manažerskými problémy
+ vhodné zejména pro lidi s technickým vzděláním

- finanční náročnost
- rozporuplné vnímání tohoto druhu studia (na jednu stranu punc prestiže, na straně druhé percepce typu „kdo zaplatí, vystuduje“)
- programy jsou většinou koncipovány na řešení manažerských problémů (v rámci modulů a seminárních prací) úrovně top managementu, přičemž tato část řídících pracovníků netvoří hlavní skupinu studentů