Daňová politika je v současném světě jeden z nejvýznamnějších nástrojů, kterým jednotlivé vlády ovlivňují ekonomiky svých zemí. Mezi jednotlivými státy existují z hlediska daňové struktury a zatížení obyvatel velké rozdíly. V Evropě například v pěti zemíc
h (Belgie, Dánsko, Finsko, Francie a Švédsko) přesahují příjmy z daní do státního rozpočtu úroveň 45 procent hrubého domácího produktu. Naopak třeba v Mexiku tvoří daňové příjmy pouze 16 procent HDP.V Japonsku, Jižní Koreji, Turecku a Spojených státech jsou daně také velmi nízké pohybují se v rozmezí 20 až 30 procent HDP. Velké rozdíly jsou také v rychlosti zvyšování daní. Podle údajů Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) se například v Kanadě, USA a Mexiku zvýšily v období od roku 1965 až
1996 daně pouze z 25 na 27 procent HDP. Naopak v Evropě se daně zvyšují mnohem rychleji, ve stejném období totiž příjmy do státních rozpočtů jednotlivých zemí z daní stouply z 27 na 40 procent HDP.Soutěž přináší výhody
Státy Evropské unie mají velké pro
blémy s daňovými podvody, konkrétně pak v oblasti daní z přidané hodnoty (DPH). "Množství skutečných podvodů v DPH na vnitřním trhu unie je už dost vysoké a stoupá," varuje Evropská komise. V celé EU je však pouze 30 000 kontrolních úředníků, kteří mohou ověřovat placení DPH. Podle komise by však trvalo 40 let, než by bylo zkontrolováno všech 24 milionů zdanitelných osob v EU. I přes velké rozdíly v daních mezi různými zeměmi se ale dají vystopovat určité trendy.Postupující globalizace světové ekonomiky umožňuje stále větší finanční přesuny, stále více společností se stává součástí nadnárodních koncernů a hledají si nová působiště. Jednotlivé země začínají mezi sebou "soutěžit". Ta, která z nich nabídne nižší daně (například u právnických osob), může přilá
kat zahraniční investory a podniky a dosáhnout rychlého ekonomického růstu. Nízké daně nejenže méně zatěžují kapsy daňových poplatníků, zároveň však obyvatelům dané země mohou přinést i další pozitiva nabídku dobrých pracovních míst, a tím pádem snížení nezaměstnanosti a ekonomickou prosperitu.To je třeba příklad keltského "tygra" Irska, donedávna chudé země, která nízkým zdaněním právnických osob dokázala přilákat velké americké firmy, a stala se pro ně vstupní branou na evropské trhy. Na druhou stranu peníze do státního rozpočtu jsou třeba, a tak má Irsko poměrně vysoké spotřební daně.
Daňové ráje si již oblíbili i Češi
Dalším příkladem boje o přilákání finančních prostředků do země jsou proslulé "daňové ráje", které mají nulové nebo velmi nízké zdanění příjmů nebo majetku. Všichni znají bydliště mnoha známých sportovců Monte Carlo, proslulé jsou třeba Kajmanské ostrovy, Bahamy nebo ostrov Jersey dnešní domov známého českého "podnikatele" Viktora Koženého.
Češi mimochodem využívají daňových rájů velmi ochotně v loňském roce šlo totiž přibližně padesát procent veškerých přímých investicí z České republiky do zahraničí na Panenské ostrovy. Vzájemné soupeření mezi jednotlivými ekonomikami v oblasti daní může vést až k jejich snižování. To je krok, který kaž
dé vládě zcela jistě přinese popularitu (nikoliv náhodou k tomu často dochází před volbami), na druhou stranu žádná vláda nesnižuje daně ráda, protože to pro ni znamená starosti se státním rozpočtem.Za vším jsou politické tlaky
Do celé áležitosti ještě mohou vstupovat různé politické tlaky například v rámci Evropské unie se její členové již dlouhou dobu dohadují a pravděpodobně ještě dlouho budou dohadovat o sjednocení jednotlivých daní. Všichni s tímto krokem v podstatě souhlasí, zároveň však zdůrazňuj
í své národní zájmy a rozličná specifika. Francie žádá úlevy na zdanění svého národního nápoje vína, Británie je proti zdaňování úsporLondýn by tak totiž přišel o své výsadní postavení světového finančního centra.Švýcarsko a Lucembursko zase odmítají uzavřít dohodu o zpřísnění pravidel pro informování zahraničních daňových úřadů, protože jejich banky se těší velké důvěře právě kvůli své diskrétnosti. Irsko nechce zvýšit daně pro právnické osoby, protože by tím přišlo o svou výhodu, která láká investory. A
abychom nezůstávali jenom v Evropě Američané tvrdě vystupují proti snahám zavést daně pro obchodování na internetu jsou totiž dominantním hráčem ve světě v oblasti elektronického obchodování.Internet má přinést výrazné změny
Právě internet navíc může v oblasti daní přinést velké změny. Velkou pozornost proto tomuto tématu věnuje ve svém posledním vydání i prestižní britský týdeník The Economist. Podle něj totiž internet svou schopností překračovat hranice může narušit daňové systémy jednotlivých zemí ta
k, že jejich vlády přestanou být schopny uspokojovat legitimní požadavky svých občanů týkající se veřejných služeb.Vrásky na čele berních úředníků dělá hlavně anonymita, kterou internet poskytuje, a kterou bude moci mnohem snadněji zneužít k daňovým únikům. Elektronické převody finančních částek, zákazníkova možnost nákupu přímo u výrobců bez mezičlánku tvořeného prodejci, nedokonalé zákony to jsou všechno faktory, jež odpovědným úřadům doposud zvyklým na klasické "papírování", budou ztěžovat sledování toků peněz a příjmů osob nebo společností. Objem obchodů na celosvětové počítačové síti se přitom rok od roku prudce zvyšuje.
Internet navíc přibližuje výše zmíněné daňové ráje (třeba ty v Karibském moři) k centru dění. Fyzicky samozřejmě zůstávají pořád stejně daleko, stačí však jednou stisknout tlačítko myši a kdokoliv se může spojit s kýmkoliv na druhém konci zeměkoule. Pro firmy tak již není problémem zařídit si svou centrálu někde daleko od civilizace, a přesto nezůstávají stranou.
Zdroj: LN z 8. 2. 2000
Je libo formule, dvě, tři? Bývalý šéf F1 Ecclestone prodává svoji historickou sbírku, v nabídce je i Schumacherovo mistrovské Ferrari
Nejen Mototechna: jak se kupovala auta v létech 1945 až 1989 (první část)
Hledají se pozorní čtenáři, kteří mají automobilové detaily v malíčku. Zvládnete tento kvíz?
Seat Leon slaví čtvrt století existence. Zažil slávu a okruhové závody, teď ve své původní podobě čeká na konec existence
Druhá generace ještě populárnější: nedostatkový Barkas 1000 byl v Československu fenoménem
