Srí Lanka: tady žijí lvi - II. část

Ubytování

Jak si najít ubytování? Buďto můžete využít místních hotelů… nebo guest roomů. A ty jsou všude. Stačí procházet městem a rozhlížet se. Co pár minut vás někdo osloví se slovy: „Room?“ (pamatujete, co jsem říkal o jejich angličtině)
Když budete hodně zoufalí, obraťte se na některého Tuk-Tukáře, ten vám vždycky někoho najde (ale bude očekávat vaši vděčnost).
Důležité je stanovit si cenu a dohadovat se. Vždycky si stanovte cenu nižší, než jste ochotni zaplatit, ať máte prostor ke smlouvání. Většina místních pokojů je pro jednoho, dva, výjimečně turisty. My byli čtyři a říkali jsme, že chceme jenom jeden pokoj (ne, nepotřebujeme matraci navíc, díky). Přitom jsme odmítli jít přes cenu 3000 rupií za noc. Ale sehnali jsme i ubytování za 1500. Paradoxně ta nejlevnější ubytování byla často ta nejlepší. Nebojte se vejít i do luxusnějších zařízení… obzvlášť na večer, když už nehrozí, že se objeví někdo, kdo by pokoj vzal. Místní půjdou i hodně pod cenu, jenom aby pokoj zaplnili – je to pro ně výhodnější.

Jídlo

Místní jídlo je zajímavé. Jenom mu chybí pestrost. Věřte mi, po pár dnech budete kari a rýži nesnášet – místní je totiž jedí na snídani, oběd i večeři. Navíc ho jedí rukama (i když bohatší Srí Lančané už začínají používat příbor).
Není problém jíst v restauracích. I když turisté mají všude nadsazené ceny, pořád se vydatně nají za cca 20 až 40 korun. Všude.
Připravte se, že jídlo bude ostré. I když řeknete „no spicy“, tak to aspoň trochu ostré bude.
Kromě kari a rýže mají místní výborné nudle, roti (placka, kterou naplní buď zeleninou, čokoládou, banánem aj.), kothu (několik placek nasekané na malé kousíčky – zábavná, ale hlučná příprava, která se vám rychle zprotiví, obzvlášť proto, že většině restaurací je vidět do kuchyně). Rozhodně stojí za to vyzkoušet místní palačinky a taky velký výběr exotického ovoce (o mnohém z nich jste nejspíš nikdy neslyšeli /a u některých kousků vás to v nejmenším mrzet nebude/).
Má dívčí společnost pak milovala hlavně místní fresh juicy, které si mohla dopřávat za přibližně 20 až 30 korun (obvyklá cena 100 až 150 rupií), v těch lepších případech dokonce se zmrzlinou.
Ještě poznámka: na cestu jsme vyráželi s filtrační lahví, prášky na zažívání a dezinfekčními gely. Dezinfekční gely doporučuji, na Srí Lance je všechno špinavé a prašné (i když místní zůstávají nepochopitelně čistí, jak to dělají, nechápu). Prášky určitě nejsou na škodu, žaludek nebude na tak ostré jídlo připravený. Filtrační láhev ale mít nemusíte, prakticky všude se dá koupit balená voda. Místní vodu pít nedoporučuji – vaše tělo by vás za to nesnášelo.

Maňana

Připravte se na Srí Lanskou verzi maňany. Je tu vedro, takže nikdo nikam nespěchá. Organizace práce je taková, aby se zaměstnalo co nejvíce lidí a nadřelo se přitom co nejméně.
Nejvýrazněji je to vidět v restauracích. Hosté žádní, za to čtyři číšníci. Jeden přinese menu, další tři vám stojí za zády a koukají.
Číšník je vzápětí zpátky a čeká na objednávku. Ještě nemáte vybráno a řeknete mu to. Když se vrátí, poslouchá objednávku. Nic si nezapisuje. Pak vaši objednávku zopakuje. O pět minut později se vrátí a ujistí se, co si kdo objednal. O dalších deset minut později si přinese tužku a papír a všechno si zapíše.
Za dalších 15 až 30 minut máte na stole jídlo. Zatímco jíte, nějaký bezprizorní číšník nejspíš sedí kousek od vás a pozoruje vás, jako byste byli vzácný exemplář Yettiho.
Ještě ani nedojíte a už před vás staví účet (naprosto nepochopitelně jsou v rozdávání účtu stokrát rychlejší než v čemkoliv jiném).
Pak začnou sklízet jídlo a to výhradně po jednom kousku. Jeden talíř a odchod. Druhý talíř a odchod. Sklenička a odchod. Jako kdyby měli jenom jednu ruku.
Dobrou zprávou je, že o co jste blíže pobřeží, o to lepší vás čekají číšníci. Jsou na turisty zvyklí a někteří už dosáhli takové sofistikovanosti, že dokážou skládat talíře na sebe.

Ceny

Na Srí Lance se platí v rupiích (LKR). 1 Kč je cca 6,5 rupií. Platit se dá i v dolarech, ale vyjde vás to výrazně dráž. Peníze je nejlepší si vyměnit už na letišti, nebo v některém z větších měst vybrat z bankomatu. Bank je tu ovšem pomálu a na placení kartou můžete většinou zapomenout.
Orientační ceny (na základě mých zkušeností)
Jídlo
Kuře a kari – 100 až 150 rupií
Nudle – do 250 rupií (na drahých místech do 350)
Roti – do 120 rupií
Kottu – do 250 rupií
Čaj – od 100 do 300 za konev (hodně variabilní)
Káva – chraň vás ruka páně pít jejich kafe, je to břečka a plná salka. Jediné místo, kde si to můžete dovolit, jsou kontinentální kavárny s evropskými cenami.
Balená voda – 70 rupií.
Bydlení
Pokoj pro 2 průměrně za 1 500 rupií (a dá se usmlouvat i líp)
Cestování na 30 kilometrů
Vlak – do 60 rupií
Autobus – do 100 rupií (až na výjimky, kdy se cestuje na „speciální“ místa)
Tuk-Tuk – do 1000 rupií za celý Tuk-Tuk (ten je většinou pro 3 lidi)
Cigarety – 600 rupií
Nejdražší ze všeho tedy budou – vstupy. Na Srí Lance se platí prakticky všude a za všechno, co má byť vzdálený turistický potenciál, a většinou jsou to částky od 100 rupií výše. Musíte se s tím smířit a být ochotní zaplatit – jinak ze Srí Lanky nic neuvidíte.

Co s sebou

Výhodou je, že skoro všechno, co budete potřebovat, si můžete koupit na místě a to výrazně levněji než doma. Předem ale určitě zvažte léky, speciální repelent (nezbytnost!), možná i očkování (dá se to přežít bez něj, ale pro dobrý pocit).

Má to cenu?

Přijde vám, že na Srí Lanku plivu jenom špínu? Tak to není. Srí Lanka je krásná země, která nabídne úžasná surfařská pobřeží, úchvatné hory, krásnou přírodu a pěkně odrzlé opice. Je prostě jiná. Zdeformovaná turistickým ruchem, který má vliv i na chování místních. Ale nebojte se na ni vyrazit, bude to nezapomenutelný zážitek. Baťůžkářům bych ji příliš nedoporučoval, ale pro někoho, kdo si chce užít velice klidovou a relativně levnou dovolenou je to jasná volba.