Obchodní úvěry jsou alfou a omegou financování menších firem

Z výzkumu vyplynulo, že úvěruschopnost zákazníků se ve všech zkoumaných zemích hodnotila jak na základě finančních neboli „tvrdých“ informací, tak na základě informací nefinančních, tedy „měkkých“. Mezi měkké informace spadají například vztahy a důvěra, pověst a výsledky z minulosti. Význam měkkých informací se liší podle kulturních a spíše regulačních faktorů, ale je obzvláště vysoký v rozvíjejících se zemích, kde veřejné a soukromé instituce nejsou tak etablované.

Obchodní úvěry jsou pro malé a střední podniky důležitějším zdrojem likvidity než bankovní půjčky. Navzdory tomu se jejich výzkumu dostává mnohem menší pozornosti. Výzkum se proto věnoval překážkám, kterým menší a střední podniky čelí při získávání obchodních úvěrů, a obecnému významu těchto úvěrů při financování malých a středních firem.

Z výzkumu zejména plyne, že malé a střední podniky se na obchodní úvěry spoléhají v rané fázi svého životního cyklu. Pak přijde problém – rostoucí firmy stále ještě nedosáhnou na bankovní úvěr, zároveň však nejsou s to snadno navýšit obchodní úvěr, kterému se těšily předtím.

Zpráva z výzkumu rovněž ozřejmila, jak v různých zemích hraje kultura ohromnou úlohu při určování, co je pokládáno přijatelné při zvažování podmínek úvěrových smluv. Například v USA nejsou soukromé firmy ochotny uvolnit jakékoli informace, pokud o ně nejsou výslovně požádány. Na podobný přístup narazili autoři výzkumu i v Evropě, obzvláště v Německu. Američtí podnikatelé jsou sice připraveni poskytnout finanční výkazy bance, ale obvykle už ne svým zákazníkům či dodavatelům.

V USA není zpřístupnění informací povinné a rozhodnutí o obchodních úvěrech se opírají zejména o hodnocení úvěruschopnosti firem i jednotlivců, zatímco Finsko těží z takřka naprosté transparentnosti dané veřejně přístupnými registry. Ty se pak ve výzkumu dále srovnávaly s informačními povinnostmi, které mají například britské firmy vůči svému Obchodnímu rejstříku.

Jde tedy o to, zda dlužníkům a věřitelům lépe slouží veřejně přístupné finanční výkazy nebo zcela neprůhledný způsob vyhodnocování úvěruschopnosti. Z výzkumů českých institucí jako například Komory certifikovaných účetních v minulosti vyplynulo, že až dvě třetiny českých firem trvale nezveřejňují své výkazy v Obchodním rejstříku a porušují tak zákon. Pro své obchodní partnery se tak stávají rovněž nečitelnými a mohou se připravit o zdroj financování.