Tvrdou dřevovláknitou deskou, s přírodním nebo lakovaným povrchem, je sololit. I jeho název je vlastně zkratkou, z níž zaznívá jméno sušického dřevozpracujícího podniku. Naproti tomu měkkou dřevovláknitou desku představuje hobra (původně jde rovněž o zkratku, a sice rakouské firmy Holzindustrie Braunau), využívaná hlavně jako izolační materiál. Vyrábí se stejně jako sololit mokrou cestou, ale narozdíl od něj se nelisuje a neobsahuje žádné pojivo - vzniká pouhým zplstnatěním dřevních vláken.
Do této skupiny patří i desky MDF (Medium Density Fibreboard) neboli středně tvrdé vláknité desky, které jsou ovšem tvrdší než běžná dřevotříska, takže z funkčního hlediska mohou nahradit i dřevěný masiv. Lisují se za sucha a povrchově se dají upravovat stejně jako desky dřevotřískové. A konečně za zkratkou HDF (High-Density Fibreboard) se skrývají zhutněné dřevovláknité desky, používané zejména jako nosná vrstva laminátových, ale i dřevěných lamelových, a korkových podlah.