Evropské sociální fórum - taškařice z Londýna

Do Londýna za dvanáct set, no neber to! Doprava, ubytování a "lítačka" na londýnské prostředky městské hromadné dopravy včetně proslulých doubledeckerů included. A navíc vstup na největší setkání evropských levicových sil v roce! Tolik podmínky, za kterých jsem se 14. - 17. října účastnil třetího Evropského sociálního fóra v Londýně.

Témata rozepsaná do jednotlivých přednášek, seminářů a workshopů nabízela ve třech dnech nepřebernou a nezvládnutelnou směsici informací. Po příjezdu na místo registrace jsme se stali svědky drobné potyčky s městskou policií, na dlouho jediného incidentu, který přibližně 30 000 účastníků vyvolalo. Seděli jsme v úzké postranní ulici hned vedle parku, před námi promenovaly postavy mladých, starších i starých z celé Evropy, většina s vizáží revolucionářů let šedesátých. Ze shluku, který se vytvořil u vstupu do blízké budovy, kde probíhala registrace účastníků, najednou vyběhl jedinec a míchaje se mezi hloučky, mizel z dosahu pendreků. Ty jen v náznacích hledaly cíl. Zahoukání majáčku a zase rušný klid - kameloti prodávají socialistické noviny, dobrovolníci rozdávají plánky, programy a užitečné rady trošku vyjukaným účastníkům.

Po zvládnuté registraci jsme se vydali do spletitých podzemních chodeb londýnského metra - směr ubytovna. Periférie, na které jsme se ocitli, byla typická londýnská periferie, jak si jí pamatuji z pobytu ve Wembley v sedmé třídě ZŠ. Jen podíl bělochů klesnul téměř k nule. Jeden z posledních, provozovatel koloniálu hned vedle nádraží, byl právě konfrontován s horkokrevností černošského mladíka, který mu z chodníku hlasitě vysvětloval, že černá kůže je stejně dobrá jako ta jeho, bílá. Prodavač, veden zřejmě snahou si svou bílou kůži zachránit, někam zuřivě telefonoval. Náš padesátičlený průvod pokračoval bez zastávky dál. Hlavní ulici ovládly arabské obchody. Halal food, kebabish, vegetariánské sladkosti - dobroty, kam se podíváš. Z projíždějícího auta se někdo tázal, co že tam děláme, když to město je úplně odepsaný. Vzpomněl jsem si na matičku Prahu.

Druhý den ráno jsme zamířili do centra dění - Alexandra Palace. Ohromná tlačenice mě brzy přestala bavit, naštěstí hned za komplexem vyplněným přednáškovými prostory se rozprostíral několika hektarový park s jezírkem a oborou. V jednom ze stanů hrála hudba. Ze všech kamelotů a stánků mě nejvíce zaujal ten Turecké komunistické strany marxismu-leninismu. Jejich letáky se mi do rukou dostávaly častěji, než jsem si přál, a pokaždé se mi při pohledu na čtveřici taškářů v čele s báťuškou Stalinem zatřásla ruka sevřená v pěst. Z řad účastníků zájezdu zaznívaly hlasy, že by takovou propagaci měly úřady trestat stejně jako propagaci Hitlera. Obránci svobody slova nesouhlasili.

Pobytu v Londýně dominovalo cestování dopravními prostředky. Užíval jsem si komfortu předplaceného jízdného a naskakoval do všeho, co se hodilo. Znovu a znovu mě přitom udivovala ohleduplnost a tolerance, kterou si Londýňané bez ohledu na barvu pleti, oděv či jiné vnější znaky prokazují. Vždy s úsměvem, ochotní vyslovit kouzelná slůvka, která uvolňují cestu. Žádné žďuchání lokty, kopání a mávání holemi. A navíc si při výstupu lidé předávají přečtené noviny nebo je jen tak nechají ležet na sedačce! Vrchol!

Ten přišel v sobotu, kdy jsem nejprve navštívil autonomní, na ESF nezávislé fórum "Beyond ESF" pořádané na truc anarchisty v kampusu Tottenhamské univerzity. Diskuze nad problematikou lokální produkce biopotravin byla jednou z nejkonstruktivnějších, kterou jsem v Londýně absolvoval. Protesty autonomů gradovaly v sobotu večer. Na pódium v Alexandra Palace, kde se k proslovu chystal primátor Londýna, člen "válečné" Labour party Ken Livingstone, vtrhla skupina radikálů a několik desítek minut obviňovala organizátory fóra ze zrady demokracie a ideových východisek, za což sklidila slušný potlesk. Primátor mezitím zmizel.

Navnazeni radikalismem, přesunuli jsme se s kamarádem na SQUATT Library Party, kde jsme si se skupinkou punkáčů, dvojicí skinheadů a partou Španělů zapěli naše oblíbené punkové skladby. V nejlepším se má přestat. V neděli jsme se prošli demonstrativně Londýnem (český průvod byl jednoznačně nejzpěvnější), přihlíželi odraženému útoku anarchistů vedených snahou proniknout na pódium a promluvit před asi dvěma desítkami tisíc demonstrantů shromážděných na legendárním Trafalgar square, tančíce v dešti vyslechli něco málo dobré muziky a hurá domů, do našich prosluněných zamračených měst.

Více o ESF se dočtete na http://www.fse-esf.org


Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.