Pařížské ústředí OECD vydalo analýzu, podle níž stát blahobytu patří minulosti
Poskytování podpory v nezaměstnanosti je v řadě vyspělých zemí stále ještě značně benevolentní. Země Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vyznávají zásadu, že je nutno zajistit slušný život lidem s nízkými příjmy, zároveň ale upozorňují, že je třeba podporovat takový systém, který by podpořil snahu zapojit se do pracovního procesu. To ovšem není v době vysoké
nezaměstnanosti právě nejsnadnější úkol. Systémy podpory v nezaměstnanosti se podle jednotlivých zemí liší, navíc je komplikované srovnávání techniky velmi různorodých systémů, které jsou v těchto zemích v platnosti, je poněkud obtížné. Přesto lze vystopovat řadu společných rysů, především pak celkovou snahu vlád zemí OECD o snižování dávek.Autoři studie o stavu sociálních dávek v OECD, kterou nyní vydalo pařížské ústředí OECD, především zdůrazňují, že stát blahobytu (welfare state), který nehleděl na výši sociálních výdajů, patří již minulosti. Španělsko snížilo podpory v nezaměstnanosti svobodným o pětinu, Švédsko vyplácí denní dávky o šest procent nižší. Dánsko zase snížilo dobu, po kterou mohou být tyto dávky vypláceny, ze sedmi na pět let. Podobně je
tomu i ve Finsku.Dostat sociální dávky je nyní ve většině zemí obtížnější. USA přijaly v roce 1997 novou proceduru dočasných dávek, která dává většině států unie velké pravomoci. Kanada a Dánsko výši těchto dávek snížily, naproti tomu Jižní Korea šla po dramatických sociálních otřesech cestou právě opačnou. Obdobná tendence se promítá také do rodinných přídavků, i když zde se snížení projevilo pomaleji. Některé země ale jdou důsledně cestou vyplácení rodinných přídavků rodinám skutečně potřebným, což je př
ípad Islandu, Švédska a Portugalska.Ustanovení jednotlivých zemí se velmi liší. Ve skandinávských zemích jsou sice dávky vyšší než v řadě ostatních zemí, avšak jejich udělení je mnohdy velmi nesnadné a dostanou je ti, kdož jsou skutečně ve svízelné situaci. Mohou se setkat s požadavkem prodat některé věci, a pak se o nich rozhodne.
U podpor v nezaměstnanosti citují odborníci OECD velmi benevolentní případ Francie. Ve Velké Británii nejsou pravidla příliš přísná, ale skutečně se kontrolují, v Belgii jsou naopak pravidla velmi přísná, ale nekontrolují se. Zásadním problémem, který platí pro všechny země, je rozdíl mezi potřebami a možnostmi. OECD zdůrazňuje, že tendence posledních let jde cestou striktní kontroly, protože rozpočty nejsou nevyčerpatelné a ú
spory ve všech členských zemích OECD jsou nezbytné.Zdroj: HN z 9. 2. 2000