Umíte se prodat?

Sednout k počítači a doklikat se po všelijakých internetových cestičkách až k odkazům volná místa není pro většinu studentů příliš těžkým úkolem. Horší už to bývá v momentě, kdy máme ke stejnému přístroji zasednout za účelem sepsání našeho životopisu a nejhorší pak na samotném konkurzu (dopracujeme-li se k němu vůbec).

Je všeobecným tajemstvím, že absolventi vysokých škol neumějí vždy prodat schopnosti a znalosti nabyté za někdy téměř nespočet let strávených na svých alma mater. Jejich případní zaměstnavatelé naopak oceňují, že mají dobré teoretické znalosti, většinou umějí cizí jazyky a ovládají práci s počítačem.

Prvním krokem na cestě za prestižním zaměstnáním bývá sestavení našich dosavadních studijních, pracovních a jiných počinů v atraktivní curriculum vitae. Jak na to? V dnešní době již zaměstnavatelé v drtivě většině požadují tzv. strukturovaný životopis. Je více než důležité uvědomit si, že tento jediný list papíru pravděpodobně rozhodne o naší budoucnosti. Životopis je lepší psát na počítači, ten ručně psaný by totiž o nás mohl leckdy prozradit i to, s čím bychom se raději příliš nechlubili (že by náš C.V. měl být napsán na čisté bílém papíru zde rozebírat nebudeme).

Při sestavování C.V. začínáme vždy základními údaji: jméno, datum narození, případně národnost, bydliště, rodinný stav. Následujícím oddílem je vzdělání - zde platí zásada, že studované či absolvované školy sepisujeme sestupně; začínáme současností a končíme základní školou (zmiňujeme-li se o ní). Rozhodně nebude na škodu zmínit se i o všelijakých kurzech, které jsme absolvovali. Přesunuli jsme se k dalšímu odstavci, který má vypovídat o naší dosavadní praxi. Příručky radí sepsat veškeré naše dosavadní pracovní zkušenosti, zaměřit se na správnou formulaci a vypíchnout název své pozice a naše zodpovědnosti (pořadí má být stejné jako v případě vzdělání). Jenomže, ouha, co sem má napsat čerstvý absolvent, který prostě neměl čas, či příležitost (je to docela zamotaný kruh - zaměstnavatelé raději berou lidé s praxí, ti, co ji nemají, většinou ostrouhají). Jistým řešení je sepsat své dosavadní brigádnické zkušenosti, ale pozor na formulaci - ředitelka foyer zní jistě lépe než uvaděčka.

Na závěr je dobré uvést několik slov o našich dalších dovednostech a znalostech - ceněny bývají především ty jazykové, míra naší počítačové gramotnosti, zahraniční a jiné stáže, hobby. Můžeme uvést i několik kontaktů na osoby, které o nás mohou poskytnout (jen tu nejlepší) referenci. Na konec připojíme datum a vlastnoruční podpis. V některých případech není od věci připojit k našemu C.V. i působivé foto, ale...

Máme-li štěstí a podařilo-li se nám na našeho potenciálního zaměstnavatele nějakým způsobem zapůsobit, přichází na řadu interview. Zásadou číslo jedna je, že na pohovor musíme přijít připraveni diskutovat. Druhé straně vždycky udělá dobře, projevíme-li znalosti důležitých faktů o firmě, její tradici, postavení na trhu. Na místě je tedy připravit se předem ať už s pomocí internetu, zpráv z tisku či nejrůznějších katalogů. I když se jedná třebas jenom o brigádu, nestačí přiběhnout do firmy s očima navrch hlavy a vidinou hromady peněz. Abyste tu hromadu taky někdy uviděli, je třeba si na netu přečíst, že ona firma vyrábí ocelové šneky různé velikosti, do kterých se pak v jiných fabrikách jednou stranou vsypává granulované směs a na druhé straně vyleze umělá hmota.

Přijímacímu pohovoru se patrně nevyhneme, takže tady je pár rad odborníků, jak na to. První dojem si náš partner utvoří během prvních 3 sekund setkání, takže: tělo vzpřimte, nadechněte se, nasaďte mírný úsměv (nikoli ten z Policejní akademie), pevně stiskněte nabízenou ruku, zvučně se představte, nekuňkejte a rozhodně se dívejte do očí. Snažte se působit nenuceně (napadá mě, jak se nenuceně zvednout z hlubokého křesílka, jste-li vyzbrojeny jehlovými podpatky?), seďte zpříma, nabídnuté občerstvení přijměte dle chuti... a pak už, děj se vůle boží. (další vypečené informace hledejte třeba na jobs.cz)

Následující tituly by mohly podat další zajímavé informace:

Richard Nelson Bolles - Jaké barvy je tvůj padák s podtitulem Praktický manuál jak si najít práci a novou kariéru (nakladatelství Pragma). Autor zde lehkou a humornou formou probírá otázky sebeuvědomění se, ale i zcela praktické rady. Jedná se o jednu z nejprodávanějších knih na uvedené téma, je každoročně upravovaná. V současnosti vychází v sedmi jazycích.



Zbyněk Siegel - Jak hledat a najít zaměstnání, Rady a typy pro uchazeče (Grada Publishing). Čtenář zde najde praktické informace jak sestavit atraktivní životopis, jak oslovit zaměstnavatele, jak uspět u přijímacího pohovoru, jak zapůsobit na první dojem, jak zdůraznit své přednosti, jak se vyvarovat obvyklých chyb, rady pro absolventy, ženy s malými dětmi, mladé bezdětné ženy a pro uchazeče vyššího věku... a další ověřené postupy při hledání zaměstnání.


Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.