Pojištění proti úpadku cestovních kanceláří

Je zde ale háček. Nepojistí-li se cestovní kancelář dostatečně, klienti mohou o své peníze přijít. I z tohoto důvodu vláda schválila novelu zákona o podnikání v cestovním ruchu Schválené znění je však kontroverzní. Nutí pojišťovny, aby namísto cestovní kanceláře nesly odpovědnost za dostatečnost sjednaných limitů plnění z případných pojistných událostí. Nastává tak paradoxní situace, že jeden komerční subjekt (pojišťovna) má kontrolovat jiný komerční podnik (cestovní kancelář). CK sice budou muset předkládat pojišťovnám údaje o svých tržbách a počtu prodaných zájezdů, není ale stanoveno, jak se to má dít a jaké povinnosti má cestovka vůči svému pojistiteli.

Dalším opatřením má být neomezený limit plnění pojišťoven bez ohledu na přiměřenost sjednané pojistné částky pro cestovní kancelář (podle níž se řídí výše pojistného). A to už jde zcela proti podstatě pojištění. Má-li pojišťovna podnikat řádně, musí znát dimenzi rizika a podle toho stanovit předem odpovídající pojistné. Ukazuje se tak, že k vylepšení ochrany klienta zbývá dlouhá cesta. Protože za právě schválených podmínek reálně hrozí, že pojišťovny nebudou vůbec takové pojištění s cestovkami sjednávat. Tím by se pozice klienta oproti dnešku spíše zhoršila.

Jak ale tedy může nyní zákazník při koupi zájezdu odhadnout, zda zvolil spolehlivou a dostatečně pojištěnou cestovní kancelář? Popravdě řečeno, jistotu nemá nikdy. I když mu CK sdělí, na jaký limit je pojištěna, nemá tato informace pro zákazníka příliš velkou vypovídací hodnotu. Mezi koupí (rezervací) zájezdu a odjezdem bývá často poměrně dlouhý časový úsek, často i několik měsíců, během kterých se může na kondici CK mnohé změnit. Nasmlouvaný limit pojistného pak nemusí bohužel vždy stačit na 100% úhradu všech nákladů klientů dané CK. Roli bude hrát několik důležitých skutečností, jako např. kolik měla CK k danému okamžiku vybráno na zálohách a doplatcích, kolik zájezdů již stihla realizovat, kolik cestujících se v daný okamžik nachází v zahraničí, komu je pojišťovna přednostně povinna poskytnout (uhradit) repatriaci zpět do ČR, atd.

Postupovat může zákazník jen podle určitých praktických indicií, které mu o zdraví cestovky leccos napoví.

V první řadě doporučujeme klientům ověřit si informace CK o pojištění přímo na stránkách pojišťovny. Jako další signál stability vnímáme délku smlouvy CK s pojišťovnou; změna či pravidelné výměny pojišťoven mohou mít také jistou vypovídající hodnotu. Často nepůjde o snahu CK změnou ušetřit, ale příčinou může být odmítnutí pojišťovny nadále krýt rizika nestabilní cestovní kanceláře. Je také dobré si vybranou CK prověřit na internetu (fóra, blogy o zkušenostech s cestováním s CK), popř. i porovnat ceny pro daný typ zájezdu a vyřadit extrémně levné nabídky.

Jaké jsou tedy hlavní faktory, které by měly vyvolávat zvýšenou ostražitost?

• CK plošně nabízí zájezdy za nápadně nízké ceny;
• CK vyžaduje velmi vysoké zálohy dlouho dopředu, příp. jimi podmiňuje slevy;
• CK často mění cílové destinace a ubytovací zařízení v nich;
• na diskusních fórech se opakovaně vyskytují stížnosti klientů, že daná CK nekomunikuje, nevyřizuje reklamace, nebo že přesouvá klienty do jiných ubytovacích zařízení, než která jim prodala, ale také již zmíněné časté změny pojišťovny.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že i přes povinnou zákonnou ochranu cestujících v podobě pojištění proti úpadku je nezbytné zapojit do výběru zájezdu a cestovní kanceláře také přirozenou ostražitost a vyhýbat se podezřelým nabídkám.

Autorka článku: Lucie Urválková, finanční ředitelka a členka představenstva UNIQA pojišťovny v ČR a na Slovensku