Škromachovy motivační zákroky

Sociálně-demokratičtí ministři jsou v poslední době podezřele aktivní. Zákon za zákonem proplouvá sněmovnami, občan, aby si na jejich studium vzal pomalu dovolenou. Stát využívá všech dostupných nástrojů, aby zlepšil ne zrovna růžovou situaci domácích i veřejných rozpočtů. Přitom samozřejmě přemýšlí, jak zastavit propad volebních preferencí. A tak se dává a bere a ukládá a zavazuje, vše v zájmu sociálního smíru, spravedlnosti, rovnosti a bezpečí.

Tahounem změn se stal ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Podívejme se, jak se nový zákon o zaměstnanosti, který vstoupil v platnost začátkem listopadu, promítne do života studentů - budoucí naděje národa, na kterou se už dnes upírá prosebný pohled množících se dědečků a babiček. Po několika tzv. motivačních krocích pana ministra získává jindy tak nejistý život studenta mnohem zřetelnější obrysy:

Matka: "Kam jdeš?"
Syn: "Do práce."
Matka: "Úkoly máš?"
Syn: "Ne!"
Matka: "Můžeš mi vysvětlit, jakto že jdeš na brigádu, když nemáš hotový úkoly? Chceš skončit v dílně, jako táta?"
Syn: "Ale mami, když nepůjdu dneska a pak třeba onemocnim, tak nestihnu odpracovat těch 12 měsíců a až vypadnu ze školy, tak co?! Nikdo mi nedá ani korunu! Navíc tam mám smlouvu, nenechám se kvůli škole vyhodit!"
Matka: "A víš o tom, že nám kvůli té tvé brigádě zkrouhli přídavky? Nemám ti za co koupit dárky pod stromeček!"
Syn: "Ale mami, ty přece nosí Ježíšek."

Ano, až tak daleko sahá vliv koncepce koaliční vlády: podpora solidarity mladých se starými, důraz na aktivitu a soběstačnost již od útlého mládí a křesťany požadovaný návrat k víře v Boha (který nás snad jednou vytáhne z toho srabu tady).

Jen nevím, co bude pan ministr dělat, až mu všichni mladí a šikovní vezmou z našeho všudypřítomného sociálního státu kramle a místo zakládání rodin za almužnu, půjdou prodat svůj talent do zahraničí! Nechápu ministrův optimismus. On si snad opravdu myslí, že být absolventem bez prostředků je výhodná pozice pro shánění zaměstnání?! A co paní ministryně školství? Spočítala si, kolik mladých školy z existenčních důvodů zanechá? Vždyť přístup k brigádám se zkomplikuje, náklady na studium přitom rostou, podnikat se u nás téměř nedá.

Ale ne, strach o studenty nemám, jsme pružní a ohební, však my si nějak poradíme. Školu ošulíme, písemky opíšeme, brigády načerno seženeme a titul tak jako tak získáme.
A za rok a půl, až tu občanští demokraté budou chtít zavést školné, spere narychlo smontované zákony, které nemají logiku, čert. Jen pořád nevím, co ty naše dluhy.



Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.