Cílem mělo být za každou cenu vyvolat inflaci, která měla rozpohybovat japonskou ekonomiku. Inflaci se sice podařilo roztočit na 3,5% úroveň, ale nic pozitivního to nepřineslo, protože Japoncům se zdražily dovážené energie, nerostly nominální příjmy, a tedy reálné poklesly.
Navíc přestalo být Japonsko kvůli drahým dovozům (v důsledku slabého jenu) ekonomikou pyšnící se přebytkem obchodní bilance, jak tomu bylo předchozích 40 let. Každý měsíc statistiky ukazují prohlubující se deficit obchodní bilance, která podle posledních čísel za červenec odpovídá deficitu obchodní bilance téměř 3 % HDP.
Podíváme-li se na graf, vidíme, že všechny negativní vlivy – ropný šok 1980, zemětřesní v Kobe 1995, zemětřesení ve Fukušimě 2011 – byly jen okrajové a nevýznamné události vzhledem k tomu, jak dokáže „fungovat“ Abenomics.
Co dodat? S nadsázkou můžeme říct, že ještě jeden takový „úspěch“ hospodářské politiky a Japonsko bude potřebovat IMF. Smutný příběh omylu, že cenová inflace za každou cenu dokáže vyléčit strukturální problémy ekonomiky.
Petr Sklenář