Odstupné při návratu k dosavadnímu zaměstnavateli

Zákoník práce stanovuje, že bude-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru konat práci u dosavadního zaměstnavatele v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného, je povinen tomuto zaměstnavateli vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část.

Odstupné v řádech milionů

Zaměstnanec na pozici generálního ředitele ukončil dohodou pracovní poměr u zaměstnavatele k 31. 12. 2007, přičemž obdržel odstupné ve výši pětinásobku průměrného měsíčního výdělku, které přesahovalo částku pěti milionů korun českých. Zaměstnanec avšak 28. 12. 2007 uzavřel se zaměstnavatelem pracovní smlouvu na pozici poradce se vznikem pracovního poměru ke dni 1. 1. 2008, kdy tento pracovní poměr byl dohodou rozvázán ke dni 31. 3. 2008. Zaměstnavatel se následně domáhal navrácení 3/5 vyplaceného odstupného, tj. částky přesahující tři miliony korun českých.

Zaměstnanec odmítnul vrátit odstupné

Zaměstnanec se proti navrácení odstupného bránil argumentací, že práci od 1. 1. 2008 pro zaměstnavatele fakticky nevykonával, zaměstnavateli navrátil svůj plat, a proto po něm nemůže být požadováno vrácení odstupného. Zaměstnanec rovněž poukazoval na skutečnost, že výše odstupného, které by měl vrátit, neodpovídá tomu, co by si mohl vydělat za dobu od 1. 1. 2008 do 31. 3. 2008.

Soud prvního stupně a odvolací soud potvrdili nárok zaměstnavatele na vrácení 3/5 vyplaceného odstupného. Zaměstnanec tedy podal dovolání k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud k otázkám odstupného

Nejvyšší soud si při řešení tohoto sporu položil mimo jiné otázku, jaký význam má skutečnost, že zaměstnanec po skončení pracovního poměru začne znova pracovat u dosavadního zaměstnavatele a koná v novém pracovněprávním vztahu práci, se kterou je spojena podstatně nižší mzda, než s prací, kterou vykonával zaměstnanec ve skončeném pracovním poměru.

K tomuto Nejvyšší soud: „Pro povinnost vrátit poskytnuté odstupné podle ustanovení § 68 odst.1 zák. práce na druhé straně není významné, jak vysokou mzdu (plat, odměnu) zaměstnanec pobíral u dosavadního zaměstnavatele v původním (skončeném) pracovním poměru. Zákon v tomto směru vychází z předpokladu, že je výlučně na úvaze samotného zaměstnance, zda začne (znovu) konat práci u dosavadního zaměstnavatele - oproti dříve pobírané mzdě (platu, odměně) - i za méně výhodných či zcela nevýhodných podmínek a zda tak dá "přednost" novému (dalšímu) pracovnímu zapojení u dosavadního zaměstnavatele, ačkoliv s tím je spojena povinnost vrátit (celé) vyplacené odstupné.“

Rozhodl-li se tedy zaměstnanec, že od 1. 1. 2008 nastoupí práci u zaměstnavatele s nižším platem, nemůže dle odůvodnění Nejvyššího soudu následně odmítat vrátit odstupné z důvodu principu proporcionality, ačkoliv odstupné činilo částku přesahující pět milionů a v novém pracovním poměru si vydělal „jen“ cca 39.000,- Kč měsíčně.

Kompletní znění citovaného rozsudku Nejvyššího soudu naleznete pod sp. zn.: 21 Cdo 2071/2013 na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. Každý případ je nutné chápat individuálně a judikatura se může dále vyvíjet. Budete-li řešit obdobný případ, lze jedině doporučit před učiněným jakýkoliv podání, konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu.