Plné odškodnění za pracovní úraz a predispozice zaměstnance

Újma na zdraví, která vyřadí zaměstnance z pracovního procesu je často podstatným zásahem nejen do pracovního života zaměstnance, rovněž však do jeho sociálního, rodinného a sportovního života. Vymožení plného odškodnění za pracovní úraz je tedy stěžejním zájmem zaměstnance na jeho budoucím zajištění.

Pracovní úraz a poškození páteře

Poškozený zaměstnanec se domáhal plného odškodnění za pracovní úraz ve výši cca 700.000,- Kč a hrazení měsíční renty ve výši cca 7.800,- Kč. Poškozený zaměstnanec tyto nároky uplatňoval na zaměstnavateli z titulu pracovního úrazu, kdy při zvednutí břemene pocítil prudkou bolest v bederní a krční páteři, která se dále rozvíjela do bolesti hlavy a brnění levé ruky. Poškozený zaměstnanec se tedy neprodleně podrobil lékařskému vyšetření, které stanovilo, že poškozený zaměstnanec utrpěl újmu na zdraví (blokové postavení C a LS trapesy atd.). Újma na zdraví u poškozeného zaměstnance vyvolala pracovní neschopnost a následně vznik invalidity. Zaměstnavatel uznal pracovní úraz poškozeného zaměstnance, avšak pouze ve výši 33,3 %. Poškozený zaměstnanec tedy podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k vymožení plného odškodnění za pracovní úraz.

Neúspěch zaměstnance u soudů

Obvodní soud pro Prahu 9 stanovil, že nároky poškozeného zaměstnance k odškodnění za pracovní úraz jsou oprávněné pouze do výše 30 %, jelikož poškozený zaměstnanec již před pracovním úrazem trpěl degenerativní změnou páteře. Znalecké posudky zpracované v předmětném sporu uvedly, že vedle degenerativních změn páteře je převažujícím důvodem pracovní neschopnosti poškozeného zaměstnance nepříznivý zdravotní stav způsobený pracovním úrazem. Přes odvolání k Městskému soudu v Praze nedosáhl poškozený zaměstnanec plného odškodnění za pracovní úraz, a proto podal dovolání k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud rozhodnul ve prospěch zaměstnance

Nejvyšší soud rozhodnul, že se zrušují rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze a věc se vrací k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné argumentoval, že existence predispozice, v tomto konkrétním případě degenerativních změn páteře, která se podílela pouze okrajově na nepříznivém zdravotním stavu poškozeného zaměstnance, nemá žádný vliv na rozsah odpovědnosti zaměstnavatele při odškodnění pracovního úrazu. Nejvyšší soud dále uvedl, že k existenci příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a škodou postačuje, že pracovní úraz byl jednou z příčin škody, avšak příčinou důležitou, podstatnou a značnou. K této otázce Nejvyšší soud: „Z uvedeného vyplývá, že existence určitého chorobného stavu, třeba latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin, které jej vyvolaly, pracovním úkonem, při jehož provádění k němu došlo. Na tom nemůže ničeho měnit skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily i jiné vnitřní faktory, vrozené nebo získané, jež vyvolávají pro organismus neobvyklé podmínky, jak je tomu kupř. u dispozice vyvolané dříve vzniklým chorobným stavem (srov. rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ze dne 28.4.1962, sp. zn. 4 Cz 86/61, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1963, pod č. 1).“

Kompletní znění citovaného rozsudku Nejvyššího soudu naleznete pod sp. zn.: 21 Cdo 1508/2007 na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. Každý případ je nutné chápat individuálně. Budete-li řešit obdobný případ, lze jedině doporučit před učiněným jakýkoliv podání, konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu, a to zejména s ohledem na neustálý vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.