Gymnázium háže klacky pod nohy svým studentům

07.01.2005 | , VysokéŠkoly.cz
Studentské centrum


perex-img Zdroj: Finance.cz

Valná většina studentů hlásících se na vysoké školy pochází z řad "gympláků". Je ovšem paradoxem, že gymnázium, obecně známé jako nejideálnější odrazový můstek pro pomaturitní studium, převážně maturantům někdy až neskutečně ztrpčuje život.

Valná většina studentů hlásících se na vysoké školy pochází z řad "gympláků". Je ovšem paradoxem, že gymnázium, obecně známé jako nejideálnější odrazový můstek pro pomaturitní studium, převážně maturantům někdy až neskutečně ztrpčuje život.

V dnešní době najdete totiž jen zřídkakdy (jestli vůbec) gymnázium, na kterém ještě panuje rozdělení na humanitní a přírodovědnou větev. A důsledek zrušení tohoto systému pociťují na vlastní kůži převážně čtvrťáci. Snad neexistuje den, kdy si někdo z nás, maturantů studujících na všeobecně zaměřených "gymplech", nezanadává na to, že si do hlavy musí tlačit vědomosti, které s největší pravděpodobností nikdy nevyužije.

Nejde nesouhlasit s tím, že gymnázium má dát svým absolventům právě všeobecný přehled. Ale všeho moc škodí a proto přichází na řadu ony dobře známé nezodpovězené otázky: "Copak profesorům nestačí ta kvanta znalostí, co nám doslova nacpali do hlav během těch x let, strávených na gymplu? Proč nás alespoň v maturitním ročníku nenechají na pokoji?" Vždyť všichni studenti čtvrtých ročníků vám potvrdí, že i když při nástupu na střední školu ještě přesně nevěděli, čím chtějí jednou být, rozhodně měli jasno o tom, co dělat nikdy nebudou. A klást si otázku, proč například uchazeč o studium na medicíně musí vědět, že Mikuláš II. byl svržen lidovou revolucí, je myslím naprosto zbytečné. Žádné logické vysvětlení totiž neexistuje. Prostě to tak vždycky bylo a nepružné české školství nebude přece zavádět nějaké novoty, které by nedejbože někomu pomohly.

A na závěr ještě jedna negativní zpráva. Ani my, studenti, s tím téměř nic nezmůžeme. Mladším z nás, kteří na gymnázium teprve nastoupili, je docela ukradené, co s nimi bude za čtyři roky a obrňují se větou: "Vždyť je to ještě tak daleko." A my, kterých se tento problém opravdu týká, už nemáme čas (a sobecky přiznávám, že ani důvod) něco měnit.




Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.

Autor článku

Markéta Chalupová