Odpovědnost zaměstnance za krádež služebního vozidla

Spory o náhradu škodu, ať se již jedná o občanskoprávní nebo pracovněprávní spory, patří k složitým právním sporům, kdy neúspěšná strana obvykle hradí vysoké náklady řízení. Mělo by být zájmem všech stran dosáhnout mimosoudní dohody k odvrácení často nejistého a dlouhotrvající soudního sporu.

Krádež služebního vozidla

Spor, který v konečném stádiu rozhodoval Nejvyšší soud, pojednával o žalobě o náhradu škody ve výši 116 117 Kč s příslušenstvím podanou zaměstnavatelem vůči zaměstnanci. Zaměstnavatel podal tuto žalobu s odůvodněním, že zaměstnanec na pozici manažera zaparkoval svěřené služební vozidlo, vozidlo uzamkl a klíče od vozidla vložil do igelitové tašky, kterou zapomněl na chodníku na pravé straně vozidla. Zaměstnanec druhý den zjistil, že služební vozidlo je odcizené, což nahlásil na Policii ČR. Pachatel krádeže služebního vozidla však nebyl zjištěn. Dle zaměstnavatele měl zaměstnanec tímto jednáním umožnit odcizení služebního vozidla bez jakékoliv překážky, a to zpřístupněním klíčů od vozidla.

Zákoník práce stanovuje z hlediska rozsahu náhrady škody, že výše náhrady škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti nesmí přesáhnout částku rovnající se čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobená úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

Jak rozhodovaly soudy?

Soud prvního stupně zamítl žalobu o náhradu škody s odůvodněním, že na základě provedeného dokazování nebylo zjištěno, jakým způsobem došlo k odcizení vozidla, tedy zda pachatel překonal při krádeži vozidla nějakou překážku nebo měl klíče od vozidla, tudíž nebyla najisto stanovena odpovědnost zaměstnance. Proti rozsudku podal zaměstnavatel odvolání. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zaměstnavatele vyhověl a stanovil povinnost zaměstnance k náhradě škody. Odvolací soud považoval naopak provedené důkazy za dostačující ke stanovení odpovědnosti zaměstnance. Proti rozsudku odvolacího soudu podal zaměstnanec dovolání k Nejvyššímu soudu.

Dovolání se zamítá

Nejvyšší soud zamítl dovolání zaměstnance a ztotožnil se s rozsudkem odvolacího soudu. Nejvyšší soud konstatoval, že zaměstnanec řádným neuschováním klíčů od služebního vozidla porušil svou povinnost řádně zabezpečit majetek zaměstnavatele před jeho ztrátou: „Z hlediska zkoumání příčiny odcizení služebního automobilu je zřejmé, že, kdyby žalovaný splnil svou povinnost řádně zabezpečit majetek zaměstnavatele před jeho ztrátou a postaral se o řádné uschování klíčů od vozidla, k odcizení vozidla by nedošlo. Za tohoto stavu je odůvodněn závěr, že porušení pracovních povinností ze strany žalovaného protiprávní jednání třetích osob umožnilo a nepochybně (byť jako jedna z příčin, ovšem důležitá, podstatná a značná) vedlo ke vzniku škody. Tohoto možného následku zanedbání povinnosti k ochraně majetku zaměstnavatele si přitom žalovaný musel být vědom; z hlediska svého subjektivního vztahu k porušení této pracovní povinnosti tedy žalovaný měl a mohl vědět vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům, že svým jednáním může způsobit škodu.“

Kompletní znění uvedeného a citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3177/2006 naleznete na jeho webových stránkách www.nsoud.cz. Každý případ pracovněprávního sporu je nutné chápat individuálně. Budete-li řešit obdobný případ, lze jedině doporučit před učiněním jakýkoliv podání, konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu, a to zejména s ohledem na neustálý vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.

Zákoník práce

§ 257

Rozsah náhrady škody zaměstnance

(1) Zaměstnanec, který odpovídá ze škodu podle § 250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

(2)Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobená úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

(3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku.

(4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, hradí zaměstnanec jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

(5) Odpovídá-li za škodu více zaměstnanců, hradí každý z nich poměrnou část škody podle míry svého zavinění.