Ještě jednu sněhovou nadílku, prosím

Únor, to jsou pro mě obyčejně prázdniny. Vždycky se snažím zvládnout všechny zkoušky už v lednu, abych mohl co nejrychleji na hory. Poslední dny to byla radost. Sluníčko svítilo, sněhu dostatek, prostě ideální podmínky, které člověku zvednou náladu. Stranou všech epidemií se kochat pohledem na zasněžené vrcholky vzrostlých stromů.

A pak jsem si koupil noviny. Předpověď počasí hlásí zatahování a oteplování. Dokonce má prý i pršet. Oteplovat pomocí skleníkových plynů se bude i na Marsu. Jako kdyby nestačilo, že ta letošní sněhová nadílka je v Praze první po letech beznadějného tepla, že holandské děti, kterých se zrovna teď prohání po českých svazích tisíce, nevědí, jaké to je, bruslit na zamrzlých holandských kanálech a podnikat po nich až 100 kilometrové túry. A do toho Stanislav Gross kamenovaný ze všech stran kvůli majetku, ženě i narychlo dosaženému vzdělání. Proč jen si ti novináři z té záplavy špinavců z našich kontaminovaných politických vod vylovili takovou maličkou chudinku rybičku? Kdo se na ten jeho utrápený výraz má pořád dívat?

Malé české problémy, to není nic proti těm velkým - americkým. US zbrojní experti si zřejmě již nějaký čas lámou za peníze daňových poplatníků hlavy nad tím, jak vytvořit větší a trvanlivější jadernou zbraň. Jejich vůdce přitom na příští sezónu slibuje snížení příspěvků na bydlení a podporu farmářům. Zdá se to být logickým krokem - vždyť globální oteplování umožní lidem žít mnohem svobodněji, na ulici. Nebudou se muset zavírat do svých domovů před chladem či větrem. Tak na co jim přispívat na bydlení?! Je třeba myslet do budoucna! No a půda zasažená jaderným spadem, ta přece není k ničemu. I zemědělci budou moci v demokratické zemi svobodně zvolit své povolání a nebudou již připoutáni k ubohému kousku půdy.

Nepřikládal jsem těm zprávám zvláštní důležitost - je to všechno přece tak daleko. Ale dnes vůdce jiné, méně demokratické země, KLDR, přiznal držení jaderné zbraně. Prý jako odpověď na jednostranou politiku George W. Bushe. Kousky skládačky do sebe zapadají jako brzdičky lyží: je třeba oteplit rudou planetu, abychom to, co dnes zažíváme, mohli nabídnout i našim dětem, třeba v nějaké jiné svobodnější zemi, na nové planetě. A ty chudáky, kteří nebudou mít na lístek, tady, když na to přijde, klidně uškvaříme.

Venku sněží jako v pohádce a dětičky si užívají. Jdu se k nim přidat, vždyť člověk nikdy neví, jestli právě nepadá ta poslední vločka.



Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.