Nový občanský zákoník poskytuje v některých případech vyšší míru právní ochrany slabší straně na úkor smluvní volnosti. Ochraně některých zájmů, např. odškodnění újmy na přirozených právech člověka je kladen značný důraz. Uvidíme, jakým způsobem se však bude ubírat rozhodovací praxe soudů při řešení konkrétních případů.
Újma na přirozených právech
Nový občanský zákoník deklaruje v ustanovení § 2898, že se nepřihlíží k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech. Jakožto přirozené právo člověka můžeme například chápat ochranu života, zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, soukromí a projevy osobní povahy. Případné ujednání o vyloučení nebo omezení povinnosti k náhradě újmy na přirozených právech člověka by bylo shledáno jako zdánlivé, tedy bez právní relevance.
Úmyslně nebo z hrubé nedbalosti?
Rovněž se nepřihlíží k ujednáním, které vylučují nebo omezují povinnost k náhradě újmy v případě, že je újma způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Jedná se o ochranu před kvalifikovanou formou zavinění, kdy z hlediska hrubé nedbalosti se cílí zejména na ochranu před lehkomyslným a bezohledným jednáním škůdce. Poškozený bude nucen prokazovat, že škůdce jednal úmyslně nebo s hrubou nedbalostí.
Ochrana slabší strany
V rámci ochrany poskytované novým občanským zákonem se taktéž stanovuje, že se nepřihlíží ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. Zákon však nevymezuje definici slabší strany, jelikož ponechává na posouzení konkrétního případu, kdy bude poškozený považován za slabší stranu. Jako slabší smluvní stranu lze s velkou pravděpodobností např. považovat spotřebitele ve vztahu k podnikateli.
Budete-li řešit obdobnou otázku, lze jedině doporučit konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu, a to i s ohledem na očekávaný vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.